Kapitola II.

6. prosince 2010 v 20:04 | Clarett |  Dech uzdravení
Nová kapitola z doby, kdy Lathwe dorazila do Závětří. Přeji příjemné čtení! :) Opět bych ráda podotkla, že "Gráinn" jméno, které se zde vyskytuje, pochází z irštiny.
(c) Clarett listopad 2010

Smrákalo se rychleji, než předpokládali. Sídlo se teď před nimi zjevilo jen jako tmavý, nezřetelný obrys, jehož tvar udávalo jen několik loučí zářících podél stěn. Přesto byl ten pohled něčím kouzelný. Naproti Zátiší se rozkládaly hlubiny temného jezera, na němž se tvořil ledový škraloup poprášený mrznoucím sněhem. V posledním světle matně zářil a Lathwe se musela zastavit, když na něj z kopce shlížela. Chvíli tiše jen oddechovala a hleděla na tu tajemnou podívanou. Měla za sebou dlouhou cestu bez odpočinku a vody a srdce už se jí svíralo strachy, že bude muset jít nocí. Iathar většinu času prospal, a tak šla Lathwe pomalu, aby ho nevzbudila. Už nezpívala ani nemluvila, jen soustředěně bořila nohy do sněhu a přemýšlela, co bude dál.
Odhrnula si vlasy z obličeje a otočila se. Kůň zvedl unaveně hlavu, pomalu jí potřásl a zase svěsil.

"Už jsme skoro doma, Plamínku," usmála se a láskyplně ho objala. "Jsi silný a statečný," zašeptala. "Ještě vydrž."

Iathara probudil tlumený hlas a všiml si, že stojí na místě. Únava a spánek na něm ležely jako těžký balvan a trochu se zlobil, že dívka mlčí. Přinutil se pootevřít oči. Nejprve viděl jen tmu, ale postupně se obraz zaostřil a trochu prosvětlil a on spatřil velké kamenné sídlo, rozkládají se v údolí pod nimi. Nebýt hořících loučí, zdálo by se opuštěné. Ztěžka pohnul hlavou a všiml si Lathwe. Něco šeptala a hladila koně. Chtěl ji alespoň pozdravit, ale nenašel sílu. Víčka mu klesla a znovu jej pohltil spánek.

Poslední úsek pouti uběhl rychle. Lathwe klopýtala vpředu a vynaložila všechno úsilí, aby se k Závětří dostala co nejdříve. Poháněla jí radost a nemohla se dočkat, až se setká s lidmi, kteří jsou jí tolik blízcí. Sestoupili z kopce, obešli jezero a konečně stanuli přede dveřmi. Málem by připomínaly bránu, ale obestíralo je něco tak útulného, že by je Lathwe nikdy k mohutným a honosným vstupům do měst přirovnat nedovedla.

Vzala za klepadlo, po němž se začínal plazit břečťan. Pár výhonků odtrhla a několikrát hlasitě uhodila do dřeva. Iathar spal. Nebudila ho. Za dveřmi se ozvaly chvatné kroky.

"Kdo je tam?" poznala hlas bratrovy ženy. Zněl ustaraně, nejistě.

"To jsem já, Lathwe!"

Chvilku bylo ticho, pak se ozvalo řinčení klíče v zámku, dveře trochu vrzly a napůl se otevřely. Objevila se Gráinn. Její pobledlá tvář se ihned rozzářila a v očích se objevila úleva.

"Lathwe! Vítej!" vykřikla a padly si do náruče. Gráinn byla o něco starší, oděná v jednoduchých bílých šatech, tmavé vlasy jí splývaly po zádech. Voněla sušenými švestkami a čerstvým chlebem. Když po chvíli zase stály tváří v tvář, povšimla si Lathwe úzkosti v jejích očích. Znepokojilo jí to, ale mlčela.

"Jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Ta včerejší vichřice…" tázavě na ní pohlédla.

"Zastihla mě v lese. Našla jsem si tam bezpečné místo," usmála se, aby jí utěšila. Pak ale zvážněla. "Gráinn, nejsem tu sama." Pokynula jí ke dveřím. Když žena vyšla ven a spatřila shrbenou postavu na koni, tiše zalapala po dechu.

"Co se stalo?"

"Když jsem vyjela na Pláně, viděla jsem ho, jak upadl. Už nevstal. Vzala jsem ho s sebou… prosím tě, nech ho tu chvíli."

Přikývla a beze slova chytila Lathwe za ruku.

"Víš, kdo to je?"

"Jen jméno. Iathar."

"Přichystám mu pokoj. Ať tu zůstane, jak to bude nutné."

"Díky."

Vyměnily si pohledy. Pár okamžiků vedle sebe stály, v zamyšlení, dokud se z nebe nezačal snášet nový sníh.

"Vezmi ho dovnitř, Lathwe, odvedu koně do stájí," řekla Gráinn a obě pak pomohly Iatharovi ze sedla. Probudil se a malátně ženu pozdravil. Věnovala mu krátký,
ustaraný pohled, a pak s Plamínkem zmizela ve tmě.

Když Lathwe vstoupila do haly, a zabouchla za sebou dveře, ovanula jí důvěrně známá vůně ořechů a jablečného koláče, která se mísila s čerstvou smůlou a jehličím. Opatrně usadila muže do křesla vedle schodiště, které stoupalo do prvního patra. Položila ruku na lesklé dřevěné zábradlí. Bylo ověšené jedlovými větvičkami, břečťanem a tůjí, na stěnách visel zimostráz. Pocítila velkou touhu, vyběhnout nahoru a pozdravit bratra, protože ho ještě neviděla. Dlouho se nerozmýšlela. Ujistila se, že Iathar tvrdě spí a vydala se po schodech. Zanedlouho se octla v dlouhé chodbě. Ozařovalo ji světlo několika svící, jejichž plamínky se bázlivě chvěly, když procházela kolem.

Torrin měl pracovnu za dubovými dveřmi, do nichž byly vyřezány obrazy z legend a básně ve starých jazycích. Pod nimi prosvítal pruh zlatavého světla, ale v pokoji bylo ticho. Lathwe opatrně vzala za kliku. Připadalo jí nemístné klepat, protože k bratru cítila velkou lásku a z jeho přítomnosti se velmi těšila. Torrin seděl v křesle, v ruce svíral dýmku a hleděl do plamenů v krbu. Neotočil se, když vešla.

"Torrine," zašeptala láskyplně Lathwe. "To jsem já!"

Teď se jeho tvář rozjasnila a vyskočil na nohy.

"Sestřičko!"

Vzal ji za obě ruce a políbil na tvář. Lathwe se zasmála.

"Gráinn odvedla Plamínka do stáje. Už jsme se přivítaly."

"Tak i já tě vítám ve svém domě. Dlouho jsem se tolik neradoval z přítomnosti hosta." Z jeho hlasu však zněl vděk a snad náznak úlevy. Pak ještě dodal: "Doufám, že zůstaneš dlouho."

"Vypadá to, že sníh mě zdrží."

Ještě chvíli se na sebe mlčky dívali, jako dva sourozenci, kteří od sebe byli dlouho odloučeni. Pak se Lathwe posadila do křesla a vyprávěla o městě, kde bratr tak dlouho nebyl. Naslouchal se zájmem a často se smál, přesto Lathwe vycítila, že něco není v pořádku. Jeho oči byly plné úzkosti, která sevřela i její srdce. Bylo jí jasné, že ta samá bolest trápí i jeho ženu. Rozhodla se s nimi o tom brzy promluvit. Když bratru pověděla vše, co chtěla, Torrin se zvedl se slovy, že jí pomůže dovést Iathara do pokoje. Těšilo ji, že i jeho přijal s velkou pohostinností.

Iathara nalezli na stejném místě, kde jej Lathwe opustila. Vypadalo to, že ho sužuje horečka. Na čele mu vyrazily krůpěje potu a srdce bilo jako splašené. Lathwe s Torrinem ho podepřeli a začali s ním opatrně stoupat do pokoje pro hosty. Postel byla čistě povlečená a okno pootevřené, aby se vyvětral starý vzduch, na stole stála svíce a džbánek vody. I dívka pocítila velkou únavu a s chutí by se svalila do peřin. Potlačila zívnutí, a když ji Torrin v pokoji zanechal samotnou, pečlivě Iathara ošetřila. Ležel strnule a tvář mu jen hořela. Lathwe na ni přiložila kus čisté látky namočené v chladivé vodě a omyla mu spánky. Pak se tiše vyplížila na chodbu a vydala se do kuchyně.

Gráinn stála u dlouhého stolu a soustředěně krájela zeleninu. Okno hledící do zahrady bylo zamlžené a místností se linula příjemná vůně ořechů.

"Už jsem ho uložila. Jsem ti opravdu moc vděčná, že tu může…"

"To nic." Mávla rukou Grainn a chabě se usmála. "Dům je velký, a aspoň přijdeme na jiné myšlenky."

Lathwe k ní přistoupila.

"Něco se děje. Vidím to na vás obou; na tobě i Torrinovi. A na něm obzvlášť," řekla. Gráinn neodpovídala, zírala na nakrájenou zeleninu, ale pak se jí oči zalily slzami.

Nůž zařinčel o kamenné dlaždice, ale ona se neshýbla.

"Doufala jsem, že si toho nevšimneš," hlesla. "Ale nakonec máš právo to vědět. Jak jsi řekla, s Torrinem se něco děje. Vlastně si přesně nevzpomínám, kdy to začalo. Téměř nemluví, po domě chodí jako slepý. Vidím, že ho svírá strach, přesto mi slovem neodpoví, když se ho vyptávám. Nevím, co ho tíží. Vlastně si nejsem jistá, jestli to ví on sám. Mám pocit, že o mnoha věcech pochybuje, žije v nejistotě, zoufalství. Chci mu jen pomoct, Lathwe…" po tváři se jí kutálely slzy. "Chci mu jenom pomoct, prosím…"

Chvíli bylo ticho. Lathwe zvedla nůž ze země. Teď už jí bylo jasné, co v bratrových očích viděla. Měla chuť utéct daleko, pryč, kde ji nikdo nenajde, protože i na ni ta tíha dolehla. Naplnil ji velký zármutek pro něj i jeho ženu a styděla se, že ztratila odvahu ve chvíli, kdy její pomoc potřebují druzí. Nakonec objala Gráinn kolem ramen.

"Promluvím s ním," zašeptala a pak dodala: "Všechno bude dobré." A přála si, aby to byla pravda.

Vyměnily si pohledy plné pochopení. Strach na okamžik ustoupil a jeho místo naplnil pokoj a přátelská láska.
 


Komentáře

1 Ljo C. | Web | 6. prosince 2010 v 22:31 | Reagovat

Sice jsem unavená jako nikdy, ale stejně se do toho pustím :) Kvůli tobě.
No. Fjúú. Mám to. Takhle krásné čtení je na spaní přesně to pravé ořechové. Nádherné, jemné, dojemné. Měla jsem pocit, že cítím ořechy a jablka, vidím lehkou záři svící... A jak se Lathwe setkala s bratrem, to bylo krásné. Celá ta kapitola je tak pěkná a přesto je v ní ten znepokojivý prvek nejistoty...

2 Alexys | E-mail | Web | 7. prosince 2010 v 15:55 | Reagovat

Na konci mě skoro až dojalo takové to, že i zlé chvíle se dají přejít, když máš kolem sebe přátele, kteří tě milují. A hrozně se mi líbila ta část, kde Lathwe vstoupila do ,,vyvoněné" místnosti. :) Vzpomněla jsem si na podzim, vůni toho jehličí a smůly. Ach.

3 Lily of the valley | Web | 7. prosince 2010 v 16:57 | Reagovat

Bylo to krásné. Nejsem si jistá, jestli ti to nebude znít, jako neustálé opakování, ale co ty píšeš, to je prostě... vyjádření skutečnosti velkými slovy.
Nemyslím, že by tam bylo něco špatně, bylo to NÁDHERNÉ, procítěné a zřetelně tvé.:) Přesně pro tohle mám tvé psaní ze všech nejradši.
Grainn voní tak, jako někdo, koho znám.:)

Jen malá drobnost - Závětří v perexu u druhé kapitoly - nemá to být spíš to zátiší? (Jinak by to byl tentýž výraz jako je u Banditů:D)

Doufám, že se brzo dostaneš ke psaní další (nebo jakékoliv jiné) kapitoly.:)

4 Ynka | Web | 7. prosince 2010 v 17:32 | Reagovat

úžasné... :o) Už se teším na pokračování. Vážně se mi to moc líbí ;o)

5 Caddy | Web | 7. prosince 2010 v 17:51 | Reagovat

Opět naprosto překrásné!!! Chtěla bych žít v tom jejich domě, popsala jsi ho tak útulně a krásně!!! :-) Už jsem zvědavá na pokračování :-)

6 Ewil | Web | 7. prosince 2010 v 19:37 | Reagovat

Úžasné. Jako bych tam byla s nima. Mělo to zvláštní nádech a jakousi příchuť. Takhle procítěně umí psát hodně málo lidí a ty buď hrdá na to, že ten talent a um v sobě máš :)
Kritiku nemám žádnou, protože u tohohle prostě nejde vytknout nic. Chválím :)
Těším se na nový přídavek.
Mimochodem, jméno Lathwe se mi hodně líbí. Dobrý výběr.

7 Vendy | Web | 11. prosince 2010 v 20:59 | Reagovat

Mimo téma - dnes jsem vytvořila a na blog dala video na zimní téma, kde jsem použila i tvé fotografie. Doufám, že se video bude líbit, kdybys měla nějaké výhrady, napiš mi do Máte slovo!
Hezký večer a pěkný poslech...

8 Selenne L. Athi | Web | 12. prosince 2010 v 12:26 | Reagovat

kratší, ale moc pěkná :) příjemně se to čte, jen tak dál ;) :D

9 Lúthien | Web | 15. prosince 2010 v 9:54 | Reagovat

Krásné čtení na dlouhé zimní večery. Znovu musím jen opakovat - miluju styl tvého psaní. Už bych chtěla číst nějakou tvoji knížku :)

10 alenka15987788 | Web | 8. března 2011 v 18:10 | Reagovat

G.O.D. - moc fajn

11 davidekzplzne | Web | 1. dubna 2011 v 1:19 | Reagovat

Dobréé ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.