Byl jednou jeden sešit 2/2

25. září 2010 v 14:19 | Clarett
Tak jsem se konečně dostala ke slibovanému pokračování mých starých příběhů. :-)

Název: Tajemství královské zdi
Můj tehdejší věk: Mezi devíti a jedenácti lety, to nevím. Víc určitě ne.
Počet dokončených kapitol: Nečíslovala jsem je a nechce se mi to počítat. Příběh byl totiž dokončený, má 91 stránek (normální A5 sešit), poslední kapitola se jmenuje Daleth. To jméno se mi pořád hrozně líbí. :-)
Příběh:Tři děti (Jan, Anežka a Alžběta) se dostanou do tajemného města jménem Abon. Dozví se, že černokněžník Geldax - Pán temnot - se chtěl kdysi dávno zmocnit Chelvy, rostliny, která mu umožní měnit podobu. Když mu jí město nechtělo vydat, zaklel ho a kolem Abonu teď stojí hradba bez brány, kterou není možné překonat. Jediný, kdo může zdí projít, jsou lidé z jiné planety. Děti se tedy za Galbatorixem vypraví (aby kletbu zrušil), ale když dojdou do jeho sídla, najdou ho mrtvého. Posléze však zjistí, že kletba se dá zrušit pouze v případě, že znáte stáří oné hradby. To si bohužel nikdo nepamatuje (:-D). Nikdo, kromě princezny, ale tu Galbatorix začaroval, takže je němá a má ochrnuté ruce. Každý večer však stojí před hradbou a nějakým zvláštním způsobem dětem sdělí to, co potřebují, a když je město zachráněné, příběh končí. :-)
Zajímavosti: Musím se smát, když tím sešitem listuji. Měla jsem neuvěřitelně morbidní představivost. Vyfotím vám ilustrace. :-D
Ukázka: "Na co ještě čekáš?!" vyjekla Běta. Jan se vzpamatoval z leknutí a pevně uchopil meč. Postavu to očividně překvapilo, ale přesto odhodila plášť a z pochvy vytáhla meč.
"Ustup chlapče!" ozval se znovu ten hlas. Jan tedy popošel k oknu. Dveře od skříně se rozlétly a vyskočila z nich žena s dlouhým mečem.
"Tak tady jsi!" vykřikla drsným hlasem. "Přišel sis pro meč?" vyzvídala a zaútočila na muže. Ten však její útok odrazil a pokusil se ženě zaútočit na ruku, v které držela meč.
"Uhodlas," zachraptěl. Znovu se pokusil zaútočit na ruku. Tentokrát jí bodl. Žena bolestně vykřikla a chystila se za zasažené rameno. Mhttp://admin.blog.cz/clanky/editeč ale sevřela druhou rukou. Jan bezmocně pozoroval jejich souboj.
"Ten meč chceš získat pro Pána temnot?" Muž se zašklebil a zuřivě se po ní ohnal mečem. Žena na chvíli zalitovala té otázky, protože muž teď bojoval mnohem zuřivěji než předtím. Najednou se jejich meče zkřížily a muž ženu povalil na zem. Když viděl, jak je bezmocná s jeho mečem u hrdla, začal se mrazivě smát. Jan zaťal zuby, pevně sevřel meč a uhodil muže do zad.
"Dík chlapče!" pohlédla žena vděčně na Jana. "Běž odsud!" vykřikla, protože muž teď uchopil dýku a vrhl se na Jana. Ale ten včas zabouchl dveře a s oběma děvčaty vyběhl na schody a z nich dolů. Když zase všichni stáli v lese, Běta prohlásila:
"To bylo o fous. Nebýt té ženy, už by bylo po nás."


***

Název: Po stopách Šabašů
Můj tehdejší věk: Mezi sedmi a devíti lety. :)
Počet dokončených kapitol: 25. Dokončený příběh.
Příběh: Tohle je naprosto jedinečná fantasy o indiánech, víte? :) Šabašové jsou kanibalský kmen indiánů, kteří už po léta útočí na ostatní kmeny (a jedí je). Jednoho dne unesou náčelníka Olgiliachů, jehož dvě děti (Kale - holčička a Saša - kluk) však uniknou a utečou do lesa. Tam se setkají s mužem jménem Mohen, kterému Šabaši unesli ženu a dceru. Spolu s ním pak podniknou cestu za záchranou Orlího pařáta (otec) a Mohenovy rodiny.
Zajímavosti: V té době jsem ještě nebyla ovlivněná Tolkienem nebo jinými autory a je zajímavé sledovat, jak jsem tvořila jména a názvy různých míst, lidí, věcí...  V oné zemi je hvozd jménem Hadiles, což je vlastně jediné jméno nějak spjaté s češtinou. Pak jsou tu názvy jako Alwea, Avan, Avenin, Caberonin (čte se to s "k"), Kavol, Lům, Lamun, Zavah, Vizol (hrozně mi to připomíná Visine :D), Jeven, Ravinon, Elevinen, Wea (jedna dívka)... Indiánská jména jsou docela normální, AŽ NA JEDNO, které mi připadá neuvěřitelně vtipné - Černý vlček ibiš. :-D Vůbec nevím, jak jsem to vymyslela - byl to strašný zloduch. :D
Ukázka: (jestli se nebudete smát tomuhle, tak pak už vážně nevím :D:D) Saša vzal kámen a několikrát jím vší silou uhodil do kotlíku. Potom Mohen vzal klacek a také uhodil do kotlíku. Byly to opravdu velké rány. Vzal Sašu za ruku a vykřikl "Pojď!" a utíkali do lesa. Šabaši znovu uslyšeli rány, a tak utíkali na poušť. Když viděli kotlík, kámen a klacek, chtěli, aby to všichni viděli a mohli to pořádně prozkoumat. Proto ke stromu zahulákal jeden Šabaš: "Nespi a pojď sem!" Šabaš u stromu něco zamumlal a potom se zvedl a běžel na poušť. Mohen na nic nečekal a běžel ke Kavol (jeho žena) děti šly za ním. Stála tam mladá žena a šátek měla kolem těla. "Kavol!" zašeptal Mohen. Žena na něj šťastně pohlédla. "Mohene, běž pryč, chytí tě!" "Nechytí, neboj." Řek Mohen a pohladil jí po tváři. "Kale, pojď sem." Kale přiběhla. "Podívej, Kavol, připravili jsme lektvar - co máme udělat?" "Potři tím lektvarem provaz." Mohlen potřel lektvarem provaz, žlutě zazářil a spadl.

Poslední věta je v našem rodinném spisovatelském kroužku doopravdy legendární a citujeme jí, kdykoli se řeč stočí k našim starým knihám. :-)
 


Komentáře

1 Eldarwen | 25. září 2010 v 14:57 | Reagovat

Páni, ty si mala veľmi bujnú fantáziu!:D

2 Lily of the valley | 26. září 2010 v 10:14 | Reagovat

:D Tak Geldax nebo Galbatorix?:D V tý době ještě Eragon neexistoval, že bys trumfla Paoliniho?
Jinak, ta poslední věta je opravdu DOKONALÁ. :D TO znám. Takový věci píšu pořád.:D
Ale ten první příběh se mi vážně líbí. VÁŽNĚ. Ne jenom tak, jakože sranda, ale prostě... Nápad se mi líbí.:D (No, uskutečnení už není tak horké:D)

3 Fial | E-mail | Web | 26. září 2010 v 20:37 | Reagovat

V prvním příběhu je v ukázce toto: Žena bolestně vykřikla a chystila se za zasažené rameno. Mhttp://admin.blog.cz/clanky/editeč ale sevřela druhou rukou. Jan bezmocně pozoroval jejich souboj.

Ale jinak je to pěkné.

Nevím, proč bych se měl smát druhé ukázce, je pěkné. To porovnání (ovlivněná x neovlivněná Tolkienem) je prostě zajímavé.

4 Clarett | 26. září 2010 v 20:56 | Reagovat

[3]: Děkuji za upozornění. Opravím to. :)

5 Fial | E-mail | Web | 26. září 2010 v 21:25 | Reagovat

[4]: Vůbec nemáš zač. Prostě se mi zdálo divné, že by byl uprostřed příběhu nějaký odkaz...

6 Selenne L. Athi | Web | 26. září 2010 v 22:38 | Reagovat

děkuji moc, jsem ráda, že se ti něco líbilo ;) doporučuju obzvlášť ty soundtracky + trailerovou hudbu.. prostě pohodička pro uši.. třeba ti přinesou stejnou dávku múzy, jakou přináší mě ;) :)

7 Selenne L. Athi | Web | 27. září 2010 v 9:09 | Reagovat

díky za pochvaly ;) upřímně, myslela jsem si, že po tom vybarvování začnu Alanis naprosto nenávidět.. naštěstí se tak nestalo a tak jsem teď jí a Konem posedlá ještě víc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.