Byl jednou jeden sešit 1/2

22. května 2010 v 11:47 | Clarett |  Novinky A
Teď opravdu nevím, kam tenhle článek zařadit. Rozhodla jsem se totiž, se vás seznámím s příběhy, které Clarett vymyslela, když byla ještě malá. :-) Na stole mi totiž trůní obrovská hromada sešitů a bloků, do kterých jsem psala od svých osmi let. Možná sedmi. :-) Tenhle koníček mám totiž strašně dlouho. Vlastně od té doby, co jsem se naučila psát. K narozeninám jsem si každoročně přála sešity a v papírnictví bych byla schopná vydržet hodiny a zkoumat všechny možné barvy/vůně/velikosti/materiály bloků, do kterých by se dal zapsat nějaký úžasný příběh.
Takže teď vám přináším naprosto jedinečný seznam všeho, co se kdy v mé hlavě zrodilo. :-D

Název: Nepamatuji si a myslím, že tak daleko jsem se nikdy nedostala. :-)
Můj tehdejší věk: Podle písma...no, mohla jsem být tak v páté třídě.
Počet dokončených kapitol: 7 (45 stránek)
Příběh: Děvče jménem Ela žije v horské vesnici, kterou po dlouhá léta sužovaly armády přízraků z přilehlých lesů. Od jejího narození ale žádný útok nepodnikly a teď se zdá, že sbírají novou armádu. Ve vesnici záhadně zemře několik lidí se špatnou duší (hospodský, který šidil lidi, například a jeho marnivá žena). Ela se seznámí s tajemným starcem, který jí poví, že jediný způsob, jak zachránit vesnici je kouzelný amulet ukrytý na dalekém ostrově. Dívka samozřejmě neváhá a hned se začne chystat na  cestu. Z vesnice totiž za pár týdnů vyjíždí skupina mužů, kteří chtějí odplout z přístavu na onen ostrov hledat zlato, a Ela se hodlá tajně svézt s nimi. Nechce se jí ale jet samotné, a proto do tajemství zasvětí i svého kamaráda Aleka. Otázkou je, zda se jim podaří nepozorovaně doplout až na ostrov, najít amulet a zachránit vesnici dříve, než bude pozdě. Já jsem skončila u scény, kdy se Ela s Alekem nalodili a vyplouvají z přístavu. :-)
Zajímavosti: S tímto příběhem mám spojené CD Celtic Hymns, které jsem při psaní poslouchala pořád dokola. :-) Takže u některých scén se mi vybavují velmi povědomé melodie. :-) A vesnici jsem si vždycky představovala takovou, jako byla v Eragonovi. V té době jsem to zrovna četla, a tak jsem se občas nechala tochu inspirovat. Ale není to na tom znát. :-)
Ukázka (1. kapitola - neupravováno):
Holčička nejistě vstoupila do místnosti, ve které byl cítit tabák a vonělo tam jídlo. Dveře za ní vrzly a zabouchly se. V hostinci bylo spousta lidí, hlavě mužů, rozeznávala baču kouřícího dýmku, dokonce přijel nějaký obchodník s kůží a látkami. Nad stoly se vznášely obláčky kouře. Holčička bydlela v horské vesnici. Vesnice ležela v údolí, kde se na sever klikatila dlouhá cesta až k moři, byla nerovná a neupravená, zato k jihu se táhla nová cesta, pohodlná a široká. Sloužila pro obchodníky z větších měst, co sem dováželi některé potraviny a ryby a látky. Ve vesnici stálo několik chalup, hostinec a kovárna. Každopádně to byla vesnice spořádaná a pěkná a lidem se v ní žilo dobře. Holčička se rozhlédla po místnosti. Z okna zahlédla povoz s koňmi, co patřil tomu obchodníkovi, ale stále ne to co hledala.: Stařičkého bělovlasého pána, kterého potkala dnes na ulici. Vypadal moc mile, ale byl něčím hodně rozrušený. Řekl holčičce, že má přijít za ním do hostince.

***

Název: Nikdy nebyl vymyšlen.
Můj tehdejší věk: 12 let
Počet dokončených kapitol: 4 (56 stránek)
Příběh: Děj se odehrává v Nevadě (myslím) a hlavními hrdiny jsou tři sourozenci: Beatrice, Aaron a Wendy Belliveauovi. Ti žijí s rodiči na farmě s prastarou historií, kde se dřív v dolech těžilo zlato. Jednoho dne se děti vypraví na průzkum půdy a na zemi najdou staré hodinky. Protože nejsou nijak poškozené, rozhodnou se děti, že si je nechají. Když však nařizují správný čas (hodinky se dávno zastavily), stane se něco nečekaného. Octnou se na vlastní farmě, takové, jaká byla před sto lety. Teď musí přijít na způsob, jak se vrátit zase zpátky.
Zajímavosti: Tenhle příběh jsem vymyslela o letních prázdninách s Caddy. :-D Pamatuju si, jak jsme hledaly různá zajímavá jména, vymýšlely charaktery postav a pročítaly historii Nevady. :-)
Ukázka (scéna na půdě, v níž sourozenci najdou hodinky)
Jak tak sloupec světla ozařoval zadní krabice, světlo se znenadání odrazilo od jakéhosi drobného předmětu.
"Co to tam je, počkej...", zarazil sestru Aaron a zkoumavě se zahleděl na ten malý, zlatavý předmět ležící na zemi. Beatrice neodpověděla a místo toho několika ráznými kroky došla k místu nálezu a vzala tu věc do dlaně.
"Ukaž! Co to je?", přitočila se k sestře Wendy a nahlédla jí přes rameno.
"Nemám ponětí.", odvětila. Obrátila však předmět a okamžitě jej poznala. "Jsou to - jsou to nějaké hodinky. A hodně staré, jestli se nepletu. A ještě ke všemu se zastavily."
"Jsou natahovací. Každý večer je musíš nastavit.", vysvětlil Aaron nadšeně. Užuž si je chtěl vzít do ruky, když Beatrice hodinky pohotově skryla v dlani a rázně zastrčila do kapsy.
"Ne. Já se na ně podívám a vyčistím je. Zítra si je můžeme prohlédnout pořádně."

***

Název: ZARKA - Starodávné hry
Můj tehdejší věk: To je hodně dávno. :-) Tak třetí nebo čtvrtá třída.
Počet dokončených kapitol: 7 (35 stránek)
Příběh: Na tohle si moc nevzpomínám - nemůžu najít ani žádnou osnovu, kterou jsem s vždycky ke knížkám psala. Ale mělo tam jít zhruba o to, že se v zemi Zarka konají Starodávné hry, ale hrozí, že se protrhne hráz a celou zemi zaplaví voda. Jediní, kdo o tom nebezpečí ví, jsou děti z královské rodiny - Zuzana, Anna, Robin, Klára a Adam. Nikdo jim ale nevěří, a tak musí zemi zachránit sami. Hm. :-D Vím, že tam ještě vystupoval nějaký drak, ale to je tak všechno. :-D
Zajímavosti: Některé scény dokonale kopírují Letopisy Narnie. :-D
Ukázka: (z úvodu)
Všechno to začalo počátkem jara, kdy se na trávě leskly kapky rosy a ve vzduchu bylo cítit nějaké dobrodružství. Tři princezny a dva mladí princové se ještě nic netušíc poklidně převalovali ve svých postelích, přestože už měli být na hodinách fyziky a matematiky. Tak jim to nakázala jejich mladičká chůva, ale nikdo se nenamáhal dbát jejích příkatů. Žádný však netušil, co je v příštích dnech čeká.

První se vzbudil nejstarší Adam s brantracem Robinem, kterému bylo deset a nijak zvlášť ho netěšilo sdílet pokoj s někým o čtyři roky starším. Ty dva od pokoje holek oddělovaly jen jedny dveře se starými vyřezávanými ornamenty. Ve vedlejším pokoji něco zašustilo a ve dveřích se objevila Klára.
"Už jste vzhůru? To je dobře."
"Kolik je hodin, Kláro", zeptal se Adam.
"Nevím. Půjdu se podívat na věž.", odvětila Klára a odešla na chodbu.

***

Tak. To by pro dnešek docela stačilo. :-D Příště přidám ukázky z příběhů (jediných dvou, které jsem kdy dokočila) Po stopách Šabašů a Tajemství královské zdi. :-) Po prvním stupni se mi stýská jen z jednoho důvodu - chtěla bych mít pořád tolik času a žádné úkoly. Tenkrát jsem vždycky přišla domů, sedla si ke stolu a až do večera pracovala na příběhu. :-) Teď přijdu domů a až do večera se přiravuju do školy. 
 


Komentáře

1 Lily of the valley | Web | 22. května 2010 v 13:50 | Reagovat

... Ach jo.:D To je úžasný, taky bych chtěla mít starý sešity... Ale já vždycky něco napsala a pak jsem se rozhodla to vyhodit. A ke všemu jsem od začátku psala fan fiction, to je jedno na co.:D Takže Cesta je vlastně má první fantasy.:)
Tohle je úžasný!:D Jsem nadšená, a je v tom krásně vidět tvůj vývoj.:) Poslední ukázka je hrozně vtipná, připomíná mi to moje prvotiny - popis pravděpodobně nepříliš důležitých záležitostí (kolik je hodin a tak), veliká inspirace čímkoli jiným... Ach jo:D Teď jsem se ztratila, ale je prostě skvělé, že to sem dáváš.:)

2 Clarett | 22. května 2010 v 14:12 | Reagovat

[1]: Děkuju, Lily, moc jsi mě potěšila. =) Taky si to hrozně ráda pročítám a pozoruju, jak jsem to psaní zdokonalovala a vylepšovala. :-) Poslední ukázka - ano, vždycky mě to hrozně rozesmívá. :-D A počkej, až sem dám ty Šabaše. To bude teprv něco. :-D

3 Famiso | E-mail | Web | 22. května 2010 v 16:48 | Reagovat

No jo, ty jsi spisovatelka snad od narození - máš talent na příběhy a formu neustále zdokonaluješ. Jsou to zajímavé ukázky. A to spojení s hudbou taky funguje - kdykoli slyším CD s relaxační hudbou (zvuky z přírody,) tak se mi vybavují scény z Průvodce džunglí.

4 C.ind.ere.lla | Web | 22. května 2010 v 17:56 | Reagovat

Páni. Máš vážně fantasii. Já píšu taky strašně dlouho, až na to, že většinou po papírech a ty se časem někam poztrácely. Jediný co mám a co si schovávám jsou moje deníky. V těch mám taky docela dost příběhů. Ty příběhy, kdybys je rozpracovala by mohli vydat i na knihu ;).

5 Růženka | Web | 25. května 2010 v 19:34 | Reagovat

Sákryš, a teď mám vážně depresi. Dám v práci výpověď a sednu nad sešit (přípaně notebook) :D Jsi opravdu talentovaná, doufám, že nějaký ten příběh dokončíš. Námětem mě nejvíc zaujal ten první, ale na ukázce je vidět, že jsi ještě nebyla úplně vypsaná. Dokončíš to? Prosím? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.