Věčná tma - úryvek ze 4. kapitoly

12. února 2010 v 10:25 | Clarett |  Úryvky
Rozhodla jsem se vám představit onen slibovaný kousek z Věčné tmy. Tentokrát je ze čtvrté kapitoly a je o něco delší. Poprvé jsem totiž popisovala boj a byla bych ráda za vaše názory. Díky a přeji příjemné počtení :) C.


Strážný ihned sáhl po luku, který měl přehozený přes záda, ruka mu bleskurychle zajela do plného toulce a zasadila šíp do tětivy. Zamířil, natáhl. Aztakův zrak byl skvělý a tak brzy našel nekryté místo na cizincově těle, které bylo možné zasáhnout bez většího rizika zranění princezny. Přesto to risk byl. Netušil, jak mrštný je ten člověk a princeznu by už taky nemusel nikdy spatřit.
I Alexandra zaujala bojovou pozici, přestože luk postrádala a nevlastnila ani dýku, kterou by mohla po neznámém mrštit. Musela si vystačit s mečem a byla připravená kdykoli vystartovat k útoku.
"Neslyšels?! Pusť jí!", zopakoval Aztak výzvu. Tentokrát podrážděně a netrpělivě.
"Proč?", vyloudilo se náhle z cizincových úst ledabyle. Bylo znát, že si každý pohyb i slovo předem pečlivě promýšlel.
I nadále byli obránci zmatení. Hlas mohl patřit jak muži, tak ženě.
"PROČ?! Protože je to moje sestra! Jestli se jí dotkneš - !!", zařvala Alexandra.
"Vystřelím!", zvolal varovně strážný a potvrdil tak Sivriliëninu domněnku o svém lukostřeleckém umění.
"Neee…Aztaku, prosím!", hlesla bezradně princezna se slzami v očích.
Neznámý nereagoval, očividně přemýšlel. Uvědomoval si, že je opravdu nedostatečně krytý a pokud by byl Aztak dost rychlý, nemusel by vyváznout se zdravou kůží. Představa šípů zabodaných v jeho těle se mu ani trochu nelíbila a proto znenadání princeznu pustil a odstrčil jí stranou tak prudce, až se hlavou udeřila o kmen smrku, u něhož byl uvázaný stále frkající Erras, a bezvládně zůstala ležet na zemi.
Nevěnoval tomu sebemenší pozornost a s neuvěřitelnou lehkostí odskočil z dosahu salvy šípů, které na něj vzápětí rozzuřený Aztak seslal. Při svém výpadu se odkulil za strom, kde vyčkával na další útok. Ten na sebe nenechal dlouho čekat. Alexandra se k němu přiřítila a zuřivě na něj zaútočila svým ostrým mečem. Na to, že byla dívka, měla opravdu velkou sílu, která se dovedla vyrovnat i zkušenému vojákovi. Nebojovala nijak zvlášť elegantně, zato s vervou a neúnavně. Její rány plné vzteku se sypaly jedna za druhou; přesto žádná nezasáhla svůj cíl. Cizinec každou z nich snadno odrazil nebo se jim obratně a rychle vyhýbal.
Než Aztak vyrazil vpřed, letmo pohlédl směrem k ležící Sivriliën, ale protože nekrvácela a jevila pouze známky bezvědomí, rozhodl se jít na pomoc druhé z princezen. Tentokrát si netroufl použít luk a šípy - oba bojovníci se neustále točili a obraceli, či si střídali své pozice. Kýžený cíl by zasáhl stejně snadno, jako Alexandru. Tyto zbraně proto odhodil, aby mu nepřekážely, a i on tasil svůj honosný meč, na jehož čepeli byl vyryt Naerklinnský erb - v popředí stříbrná ovce, za níž se tyčily tři vysoké horské štíty.
Aztak musel uznat, že si ani jeden útočník nevede špatně. Zahalený cizinec zřejmě neutrpěl jedinou ránu a Alexandra zatím obdržela pouze povrchový škrábanec na čele. Nejevila však žádné známky únavy a pohled na sestřino bezvládné tělo, které smutně leželo u nedalekého stromu, v ní vzbuzoval touhu po pomstě a dodával jí sílu.
To, s jakým chladem odrážel neznámý její útoky, ji pořádně rozčilovalo, a proto byla ráda, když se do boje vmísil Aztak.
Ten okamžitě zaútočil na nekrytý bok, který se cizinci nepodařilo uchránit, a prudce po něm sekl. K jeho velkému překvapení se však neznámý vymrštil do vzduchu a meč mu jednoduše vykopl z ruky. Přitom ještě stihl odrazit Alexandřinu ránu, která mířila na jeho rameno. Strážný udiveně zamrkal a ohlédl se za mečem, který odlétl několik stop od středu potyčky. Téměř okamžitě se však zase probral a popadl svou zbraň do ruky.
Rány padaly jedna za druhou, a přestože byli Aztak s Alexandrou v přesile, cizinec lehce zastal i chybějícího spolubojovníka.
Po několika minutách urputného šermování se strážnému podařilo podrazit neznámému nohy a Alexandřina čepel v příští vteřině sekla do jeho hrudi.
Ozvalo se bolestné zasyčení, ale hrdý bojovník se ihned vzchopil a opět se napřímil, bez další vážnější úhony. Z poměrně hluboké rány začala vytékat horká krev a prosakovat pláštěm. Už bylo těžké skrýt tvář pod kápí, i když se to cizinci po celou dobu boje úspěšně dařilo. Teď mu ale kápě sklouzla z hlavy a odkryla tak nečekanou pravdu. Neznámý byl žena. Vlastně ještě docela mladičká dívka, jak se na první pohled zdálo. Její tvář sešlehaná větrem skýtala nevšední půvab a rozcuchané slámové vlasy měla ledabyle svázané na temeni.
Teď zavrávorala, poněkud vyvedená z míry. Očividně usilovala o to, aby byla její totožnost skrytá a neplánovala, že by své tajemství prozradila. Ustoupila o několik kroků vzad a s obavami v očích si prohlížela své nepřátele, kteří ztuhli uprostřed pohybu.
Doslova na ní zírali s ústy dokořán. Ten neznámý bojovník a žena? To by bylo to poslední, nač by pomysleli.
"Ty jsi dívka?", otázal se užasle Aztak a nespouštěl z ní oči.
"Hrm.", zabručela nespokojeně a znovu si hodila kápi do očí.
"Je úplně jedno, kdo to je.", sykla Alexandra. "Chtěla zabít Sivriliën a teď chce zabít nás. Odzbroj jí, Aztaku!"
Jen, co to dořekla, vrhla se na dívku s novou dávkou zuřivosti a z očí jí šlehaly blesky. Rána byla opět odražena, přesto, jakoby neznámá ztratila část ze své ladnosti a její pohyby působily těžkopádněji, než tomu bylo doposud. Bylo na ní znát, že se ještě zcela nevzpamatovala ze šoku, jenž utrpěla. Ale proč jí tolik zaleží na tom, aby byla skrytá?
Pomalu začínala ustupovat a pod náporem Alexandřiných ran klopýtala pozpátku hustým mlázím, které vystřídalo pichlavou pokrývku z jehličí.
"Proč jsi tady?! Proč jsi napadla mou sestru, co, zbabělče?!?", pálila otázky rozhořčeně Alexandra. Ze všeho nejvíc potřebovala co nejdřív ukončit tenhle souboj, aby se konečně dostala za Sivriliën, která se stále neprobírala. Kdoví, co se jí stalo? Co když potřebuje její pomoc?
"Já jí…eh, nenapadla…", hekala dívka, kterou rychle opouštěly síly.
"No nepovídej, to tě napadla ona?! Nevšimla sis náhodou, že je slepá?!"
"C - cože?? Slepá?!"
"Na to bys nepřišla, že?"
"Já to…nevěděla!"
"A to ti mám věřit?!"
"Nikdo tě…eh, nenutí…", pokusila se o úšklebek dívka a Alexandra se znovu prudce rozmáchla mečem.
"Nehraj si se mnou!"
Mluvení jí očividně nějak zvlášť nenamáhalo, ale i tak byla notně zadýchaná. Dívka, kterou zahrnovala svými drtivými ranami, měla co dělat, aby neupadla. Jen taktak se držela na nohou a snažila se popadnout dech. Ani se nenamáhala útočit, jen bezmocně odrážela rány zesláblou paží.
"Zadržte!!", ozval se náhle mocný hlas za Alexandřinými zády. Patřil Breodovi. Na otázky teď nebyl čas a proto princezna všechny svoje výčitky a zlobu vyjádřila popuzeným zasyčením:
"Nepleť se do toho!! Zvládnu jí sama!"
Překvapené dívce se podařilo zakopnout a tak se, s horečným oddechováním skácela k zemi a vrhla po Alexandře vzteklý pohled. Prohrála. Studící hrot meče teď na krku ucítila pro změnu ona. Rozhodně to nic příjemného nebylo, a tak se zmohla jen na nezřetelné zaprskání.
Až teď si Alexandra uvědomila, že s ní Aztak nebojuje. Jako opařený postával opodál a nepřítomně souboj sledoval. Rozhodla se, že s ním si to vyřídí později a obrátila svou pozornost k Breodovi.
"Co ty tady, do háje děláš?!", obořila se na něj nasupeně.
"Zachraňuju jí život.", zpražil princeznu a pohodil hlavou směrem k ležící dívce. Pak hrubě popadl Alexandru za paži a přitáhl si jí k sobě tak blízko, že jí dýchal do obličeje.
"Začněte se, laskavě ovládat! Skoro jste jí zabila!! Nemůžu vás hlídat na každým kroku, uvědomte si to konečně!"
"Ona chtěla zabít MĚ!", vytrhla se z jeho sevření Alexandra zlostně.
"Kdybyste byla jenom trochu zodpovědnější, tak byste zjistila, co je ta dívka zač ještě, než jsme do tohohle lesa vkročili."
"Aha, doopravdy? A když jsem teda tak nezodpovědná, proč jsi nám nic neřekl!!"
"Protože se nikdo neptal! Nejste malý děcko!"
To princeznu rozzuřilo k nepříčetnosti a právě se chystala seslat na Breodovu hlavu příval pořádně peprných nadávek. V tu chvíli měla pocit, že by ho nejradši zadupala do země.
Naštěstí v pravou chvíli zasáhl Aztak, který jejich při celou dobu z povzdálí sledoval.
"Tak dost! Přestaňte se hádat! Teď se postaráme o tu dívku - paní Alexandra jí sekla do hrudi a je potřeba to ošetřit. A…princezna Sivriliën se ještě neprobrala.", dodal ustaraně.
"Pak si všechno vyříkáme."
 


Komentáře

1 Alex | E-mail | 12. února 2010 v 12:02 | Reagovat

Tak na TOHLE můžu říct jen jedno slovo:Dokonalost!
Musím ti složit poklonu,protože děj a styl Tvého psaní je naprosto bezchybný.Už nějakou dobu na Tvůj blog chodím a čtu Tvé povídky se zatajeným dechem.Proto mě velice mrzí,že musím číst z Věčné tmy pouze úryvky a né celé kapitoly.Takhle povídka mě uchvátila a ráda bych si ji přečetla celou.Víš všimla jsem si,v předchozím úryvcích,že někomu posíláš kapitoly na mail a chtěla bych tě poprosit jestli bys mi je taky neposlala.Pokud to je ovšem pouze pro Tvé nejbližší a nepudeš mi to chtít poslat,tak to nebude vadot.Zlobit se nebudu ;)

2 Seina | Web | 12. února 2010 v 15:41 | Reagovat

Jako vždy nádhera, myslím, že Alex přede mnou řekla vše potřebné. Já sama nevím, jak tě víc pochválit. Je to překrásné...

3 Eldarwen | Web | 12. února 2010 v 16:15 | Reagovat

Zaujímavé a skvelé, ale...prečo taký useknutý koniec???

4 C.ind.ere.lla | E-mail | Web | 12. února 2010 v 16:27 | Reagovat

Máš tam pár chyb v čárkách a občas mi připadají popisy až zbytečně dlouhý, ale jinak je to bezvadný. Rozhodně to navozuje atmosféru boje. Docela ráda bych si to přečetla celý, kdybys mi nějakou kapitolku zase poslala. Jen tak mimochodem, kolik kapitol už máš hotových?

5 Lady Letty | Web | 12. února 2010 v 17:54 | Reagovat

No fajn, já už vlastně nemůžu nic dodat-všichni to řekli přede mnou x)
Krása x)

6 Domi | Web | 12. února 2010 v 19:57 | Reagovat

Hezký design! :o)

7 Loivissa | Web | 13. února 2010 v 13:34 | Reagovat

Ahoj Clarett :-)
Tvoj komentár ma veľmi príjemne prekvapil :-) Aj ja tvoj blog navštevujem dlhšiu dobu, možno aj zopár mesiacov a tvoju tvorbu veľmi obdivujem. Určite z teba bude skvelá spisovateľka. Taktiež čítam tvoje články na clarett.blog.cz :-)
Teraz mi je trocha ľúto, že som ti pri mojich návštevách nepísala komentáre. V tomto smere som trocha bojazlivá, lebo mám pocit, že trepnem niečo nevhodné (to je u mňa úplne bežné) :-D
Áno, som kresťanka a myslím, že som tú známku našla práve u teba :D
Som rada, že sa ti páči moja tvorba. Nie je jej veľa, myslím, že Yavë je to najlepšie čo som na svojom blogu zverejnila, lebo mám rozrobený jeden projekt, takže väčšinu enerigie a nápadov vkladám do neho.
Ďakujem za pochvalu designu (ja som nespravila nič iné, len som si ho vybrala a nadstavila, takže chválu odovzdám Estel ;-)) a prezývky. Loivissa je vlastne modrá ľalia z Odkazu dračích jazdcov. To meno sa mi veľmi páčilo, tak som si ho požičala.
A spriatelím veľmi rada. Hneď ako budem môcť si ťa pridám :-)
Zatiaľ sa maj krásne :-)

8 Narcissa | Web | 13. února 2010 v 14:17 | Reagovat

Dík za tvůj koment a souhlasím s tebou...Jenže zkoušej to vysvětlit těm, kteří se bezhlavě ženou za " dokonalostí." Dokonalostí alespoň podle nich....:-(

9 Eledhwen | E-mail | Web | 13. února 2010 v 14:50 | Reagovat

Vau! To se mi moc líbí a dost mě teď zajímá kdo je ta neznámá :)

10 Delthrien | Web | 13. února 2010 v 17:41 | Reagovat

Hezký design a zajímavý úryvek :-)

11 Ascaria | 13. února 2010 v 21:40 | Reagovat

Clarett tobě se vážně Avatar nelíbil? Děláš si srandu

12 iness | 13. února 2010 v 21:51 | Reagovat

týý jo to je hustýý....hrozně krásný!!nemám vážně slov!!bylo to hustě napínavýý a všechno!!

13 Famiso | E-mail | Web | 13. února 2010 v 22:04 | Reagovat

Ahoj, krásně se to čte. Velmi napínavé a na první čtení je zřetelné, že toto je součástí většího, promyšleného příběhu. Člověk i za takovou chvilku získá pocit, že se děje účastní. Je tam. Žádná věta tam není zbytečná. Je to čisté.
Kdybys to nebyla ty, jen bych chválil, ale přece jen myslím, že bych mohl dát tip na zlepšení (i když na první pohled se to nezdá možné :-), předcházející komentáře se ti nesnaží falešně lichotit).
1.) V úsecích rychlého děje používáš dlouhá souvětí. Ta děj zpomalují a ubírají na břitkosti. (I když je samozřejmě možné, že v jiných částech knihy používáš krátké a odtud si to pouze šetříš, aby bylo kam stupňovat spád akce při důležitějších událostech. Pak je má připomínka bezpředmětná.) Tohle se mi stává často, proto to vidím.
2.) "Proč jsi tady?! Proč jsi napadla mou sestru, co, zbabělče?!?" Nevím, ale tohle a pár vět potom mi přišlo nepravděpodobné. Popravdě řečeno ale nevím nabídnout něco lepšího. V mých příbězích to považuji za známku toho, že je třeba pozměnit situaci. Mnohdy stačí jedna věta, nebo i slovo.

Měj se krásně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.