Vánoční ples

22. prosince 2009 v 16:08 | Clarett |  Jednorázové povídky
Já vím. Já vím, že pořád otravuju s tím Harrym Potterem. :D Ale včera jsem tu povídku dokončila, je to opět dárek kamarádce a já vám slibuju, že co nejdřív dodám něco ke Stínu. Ale nevím, jestli to nebude až po Vánocích :/ Takže tu zatím máte tohle. Bavte se, pokud to bude možné :D
Jo, a vyhrála jsem se svojí básničkou (viz předchozí článek) DRUHÉ MÍSTO!!! Juchů! ;)


Za zamlženými okny Bradavic se honily tisíce bělostných vloček, které se v rozmanitých spirálách snášely k zemi. Jakmile udeřily první prosincové mrazíky, celé školní pozemky pokryly závěje sněhu a starý Argus Filch měl co dělat, aby udržel nádvoří průchodné. Z tmavošedé oblohy se snášelo stále více maličkých studených teček a poslední opozdilí studenti se úprkem vraceli na své koleje. Školník právě naháněl skupinku uhihňaných druhaček a zároveň z povzdálí dohlížel na studenty tlačící se do haly. Brumbál nařídil, že se mají Bradavice zamykat hned po setmění, tudíž se nikomu nechtělo strávit noc pod širákem.
Mezi promrzlými opozdilci poskakovala i Pearl Grayová, mrzimorská plavovláska s porcelánovou tváří a nepřítomným úsměvem od ucha k uchu. V podpaží svírala stoh jakýchsi knih a v druhé ruce třímala Jinotaj, který právě obdržela od Lenky Láskorádové. Pearl však byla samotářka, která společnost nijak zvlášť nevyhledávala a po většinu času působila dojmem, že žije v úplně jiném vesmíru. Kromě její dosti podivínské povahy se o nedostatek kamarádů zasloužil i její vzhled. Kdo by se asi dal do řeči s holkou, co vypadá jako vánoční stromeček? A to doslova. Pearl měla ze všech barev nejradši zelenou. Všechna její trička, sukně i svetry byly zelené, na rozdíl od toho šály, přívěsky, nesmírné množství náramků, prstýnků, různých pásků, sponek a broží mělo všechny barvy, jaké dovedete vyjmenovat. Největší zalíbení však Pearl nacházela v kanárkové žluti, oranžové a temně rudé. Mám takový dojem, že podrobnější popis nebude třeba. Pearl Grayová byla zkrátka a dobře nepřehlédnutelná.
"Pearl, hej! Pearl!", ozval se za ní povyk. Se stejně nepřítomným úsměvem, jaký jí na rtech pohrával doposud, se pomalu otočila. Za obří hromadou sněhu se zjevil Harry. Harry Potter.
"Pe-a-rl…", snažil se popadnout dech, zatímco jej dívka pobaveně pozorovala.
"Nazdárek Harry."
"Ahoj Pearl.", vydechl. Chvíli bylo ticho, přerušované jen Harryho popotahováním a kuckáním.
"Jsi úplně rudý.", vykouzlila Pearl další úsměv.
"Hmm…Díky." Harry rychle stočil pohled ke špičkám svých bot. "Já…no, víš. Víš o tom Vánočním plesu, ne?"
Pearl potřásla hlavou a opět se na chlapce zaculila. Moc dobře věděla, kam tím míří a lhala by, kdyby jeho nevyslovená pozvánka nepotěšila, ale ona měla svůj plán. Prozatím ale nikdo nic netušil. Bylo to překvapení. Velké vánoční překvapení.
"Výborně, takže - ehm, máš už někoho? Jako na ten ples…chápeš, né?", přešlápl nervózně Harry.
Chudáček, vždycky jsem věděla, že není úplně normální.
"Ne, ještě mě nikdo nepozval."
"Á…šla bys třeba se mnou?", vypálil Harry s nadějí v očích. Pearl mu však soucitně položila ruku na rameno.
"Je mi to moc líto, Harry, ale musím si to ještě promyslet, dobře? Zatím se měj!"
Její "geniální" plán musel mít i nějakou zálohu. Kdyby to náhodou nevyšlo, bude tu Harry. Ale ona, ona, Pearl Grayová chce jít na ples s někým úplně jiným. Někým, komu pan Potter nesahá ani po kotníky. Zasněně si povzdechla a zůstala dobrou minutu zírat do prázdna, dokud se s ní Harry rozpačitě nerozloučil, načež odhopsala do svého pokoje.
Vánoční ples je už za dva dny. Svého "vyvoleného" musí pozvat ještě dnes. Ano, ano, ONA ho pozve, ať už to znělo jakkoli šíleně. Jakmile za sebou zabouchla dveře a svalila se na postel, před očima se jí zjevil on. Profesor Severus Snape, postrach studentů, vyhlášený těmi nejkrutějšími metodami mučení v podobě školních trestů.
"Ach…Severusi…", uklouzlo zasněně Pearl a několik mrzimorských studentek, které s ní ložnici sdílelo, se na ní s hrůzou v očích obrátilo. Nebyla však sama, kdo si z chudáka profesora Snapea udělal obraz uctívání, což jí ovšem nadmíru znepokojovalo. Snape je JEJÍ. Jenom její! Pobledlých děvčat si pro jistotu nevšímala - nikdo totiž nechápe Seva. Teď se však musela na to osudové setkání řádně připravit.

Za chvíli už dívka seděla před zrcadlem a naposledy si urovnávala svou nejlepší a nejzelenější sukni (to by mohlo na Snapea zapůsobit, vzhledem k tomu, že je ředitel Zmijozelu). Musela uznat, že jí to sluší a celá se zatetelila, když si pomyslela, že už za chvíli…stane tváří v tvář jejímu milovanému profesorovi. Spiklenecky mrkla na svůj odraz a vyklouzla do studené a prázdné chodby. Většina studentů právě večeřela ve Velké síni, ale profesor Snape trávil tento čas opravováním všemožných úkolů, písemek a prací studentů. Prostě jedinečná příležitost.
Neubránila se úsměvu a rozběhla se přímo ke starobylým dveřím, jejichž rezavý štítek hlásal : "Kabinet profesora lektvarů".
Párkrát se zhluboka nadechla. Kromě oslavy narozenin svojí žáby Minervy nikdy nikoho nikam nezvala. A na tu oslavu přišla stejně jenom Lenka. Přinesla s sebou tenkrát obrovskou sklenici mrtvých much a…Pearl rychle zatřásla hlavou. Musí se soustředit! Soustředit!
Opatrně zaklepala a cítila, jak rudne.
"Vstupte!", vyštěkl chladný hlas zevnitř. Podlomila se jí kolena a roztřesenou rukou uchopila kliku.
Do nepříliš útulné místnosti pronikalo malým okénkem studené měsíční světlo a na stolku dohořívala jediná svíčka, jejíž plamínek se nebezpečně chvěl v poryvech průvanu. V koutech se pohupovaly šedivé pavučiny a po podlaze se válelo množství pergamenů, kotlíků a zlámaných brků. K masivní prosklené skříni se Pearl pro jistotu nepřibližovala, poté, co na ní z jedné lahvičky vykouklo čísi oko naložené v temně modré tekutině.
Cítila, jak se jí zhoupl žaludek, a tak raději obrátila pozornost k bledému muži za rozviklaným stolkem. Konečně jej zas viděla. Zmocnil se jí pocit, že od poslední hodiny lektvarů uběhly snad celé roky. Každá vteřina prožitá mimo jeho přítomnost jakoby neměla smysl…Když si představila, že Bradavice jednou opustí, obvykle se dostavily záchvaty hysterického pláče, které většinou nebraly konce, ale teď, teď musí být silná.
"Dobrý večer, pane profesore.", pípla dojatě a přivřela za sebou dveře. Topila se v jeho hlubokých šedých očích, které jí právě probodávaly nenávistným snapeovským pohledem.
"Co tady chcete?!", zasyčel Severus Snape, který zrovna neochotně zdvihl zrak od ohromné hromady jakýchsi písemných prací.
Miluju jeho hlas…je tak…okouzlující…
"Já…já…Se - chci říct, pane profesore, já jsem se vás přišla na něco zeptat, víte?", vykoktala Pearl zasněně a zhoupla se na špičkách svých žlutých bot.
Snape nazdvihl obočí a štítivě si jí změřil.
"Jestli jste si toho ještě nevšimla, slečno Grayová, já tu mám práci. Byla byste tak laskavá a nechala mě chvíli na pokoji?! Bohužel nesdílím vaši potřebu navštěvovat mě kdykoli se vám začne stýskat po lektvarech."
Dívka se najednou zatvářila smrtelně vážně a upřela na profesora své dvě velké oči.
"Můžu se posadit?", otázala se pomalu.
Než si však uvědomila, co to vlastně řekla, Snapeův obličej pomalu ztrácel barvu.
"A VEN!! Ze mě si nikdo utahovat nebude, ROZUMĚLA JSTE DOBŘE, GRAYOVÁ?!"
"Ne ne ne ne, počkejte, to nebyla TA otázka!", opravovala se spěšně, ale její slova zanikla v profesorově řevu. Snape vyskočil se židle a popadl jí za límec.
"Radil bych vám, abyste mi nechodila na oči!", procedil mezi zuby těsně před tím, než jí vyhodil na chodbu a bleskurychle přibouchl dveře kabinetu.
Ty jsi ale husa, Pearl!

Promluvilo její svědomí, zatímco tupě civěla na štítek profesorova kabinetu.
Nejdřív MYSLI a až POTOM mluv! Takhle to zvorat! S takovouhle půjdeš na ples s Potterem. Peskovala se dál v duchu, ale to už se jí v hlavě pomaličku rodil nový nápad. Nevadí, nevadí. Tak rychle se nevzdám. Tohle byla chyba, ale ještě to neznamená, že se mnou Sev nepůjde.

*

V noci Pearl téměř nezamhouřila oka. Převalovala se na posteli z boku na bok, ale neměla v úmyslu spát. To ani náhodou. Pečlivě si připravovala plán číslo dvě, který hodlala provést, jakmile se naskytne vhodná příležitost. Čekala jí volná sobota - den před plesem. Tudíž poslední šance pozvat Severuse Snapea. Severuse Snapea, muže jejích snů. A to jí nikdo nevymluví.

Jakmile do věže pronikly první paprsky vycházejícího slunce, Pearl se jala příprav na dnešní dopoledne. Bylo nutné porušit Snapeův požadavek držet se od něj co nejdál, ale bohužel neměla na výběr. Vyskočila z postele a vytáhla kus pergamenu, inkoust a brk a v rychlosti sepsala krátký vzkaz: "Severusi, přijďte do mé pracovny přesně v půl jedenácté. Chci s vámi probrat jistou naléhavou záležitost. S pozdravem, ředitel Albus Brumbál."
Doufám, že nebude zkoumat rukopis. Prolétlo jí hlavou, ale dlouho se tou myšlenkou nezabývala. Kdyby profesorovi tu malou lest pouze přetlumočila, ztěžka by jí uvěřil. Doufala, že když uvidí vzkaz, mohl by se chytit. Samozřejmě, že ho Brumbál nepotřebuje, ale důležité bylo, aby se sešla s oběma muži na jednom místě. Pak by její plán mohl vyjít. Úhledně pergamen složila, přesně tak, jak to měl ředitel ve zvyku, a vyklouzla do studené ranní chodby, kde už se to hemžilo hladovými studenty. Všichni mířili do velké síně, kde se právě podávala snídaně. Obratně davem prokličkovala, aby se dovnitř přiřítila hned mezi prvními. Vstříc Snapeovi.

Profesor sedával u snídaně co nejdříve to bylo možné, aby si v klidu užil ticho, které tu bez všech těch uřvaných žáků panovalo. Právě se chystal zakousnout do křupavé topinky, když k němu přiběhla Pearl. Otráveně obrátil oči v sloup, ale než se zmohl na jakýkoli odpor, už mu pod nos strkala lístek.
"Pane, promiňte že ruším,", začala důležitě, "ale mám vám doručit tenhle vzkaz. Profesor Brumbál mi ho před chvílí předal."
"Hmmm…dobře.", změřil si jí Snape nedůvěřivě a vyškubl jí lístek z ruky. "A co mi chce?!"
"To netuším."
"Tak už zmizte!"
Výborně, spolkl to i s navijákem. Teď se jen o půl jedenácté dostavit do Brumbálovy pracovny. Dnešek by nemusel být tak špatný den.

Ohromné hodiny nad hlavním vchodem odbily desátou a poslední opozdilci se loudali ven ze školy užívat si zimních radovánek. Většina studentů měla v plánu zajít do Prasinek a pořídit si pár žertovných předmětů, sladkostí nebo se prostě jen posilnit máslovým ležákem. Ve škole tradičně zůstávala jenom Hermiona Grangerová, která celou sobotu věnovala studiu v knihovně, ale ten den nebyla sama, kdo zůstal.
Jen, co poslední děti zmizely za rohem, se z pokoje vyplížila Pearl. Všechno měla perfektně naplánované a nemohla se dočkat, až se střetne se Snapeem u Brumbála. Heslo do ředitelovy pracovny "kyselá mucholapka" znal snad každý tamější žák a Albus se jej překvapivě nemínil měnit. Proto bylo pro Pearl až nehorázně snadné dostavit se přesně pět minut po půl jedenácté před dveře komnaty. Podle toho, co slyšela už dorazil i Snape.
"Pane řediteli, ale vy jste mi posílal vzkaz.", promluvil zevnitř vzdorovitě Severus.
"Je mi to líto, ale asi si z vás někdo vystřelil, drahý Severusi.", opáčil Brumbál a Pearl si uměla živě představit, jak mu pobaveně cuká v koutcích.
"Vystřelit? Ze mě?"
"Bohužel. Kdo vám ten vzkaz vlastně doručil?", optal se chlácholivě ředitel a zavládlo dlouhé ticho. Tak jo, než mu Snape všechno vyžvaní, měla by zasáhnout. Pearl tedy rychle zaklepala a ještě než se dostavila odpověď, vpadla do pracovny.
Oči obou profesorů se k ní okamžitě obrátily.
"VY, Grayová!", vyštěkl Snape a začal se po Pearl sápat. Z očí mu doslova sršely blesky.
"Dobré ráno, Pearl.", usmál se místo toho Brumbál a podal dívce ruku na uvítanou, čímž jí vlastně zachránil život.
"Dobré ráno, pane řediteli.", opětovala mu pozdrav Pearl a vděčně se chopila jeho pravice.
"To vy jste mi předala ten vzkaz, Grayová!", zuřil dál Severus a Pearl se zhluboka nadechla. Role, kterou měla sehrát byla nesmírně důležitá. Nesměla to pokazit. "Co si o sobě myslíte?! Nemůžete mě prostě NECHAT NA POKOJI?!", vřískal.
"Ale no tak, Severusi, klid.", umírňoval jej laskavě ředitel. V tom okamžiku se Pearl rychle schovala za Brumbála, jelikož po ní Snape hrábl rukou ve snaze chytit jí za límec.
"Já za to nemůžu.", fňukla dívka a schoulila se na podlahu. Profesor na ní zůstal nechápavě civět, stále ještě rudý vzteky.
"Když…když…", koktala a Brumbál se nad ní láskyplně sehnul. "Když mě nikdo nechce pozvat na ples.", zalhala Pearl a duchu si pochvalovala, jak jí to jde.
"Vidíte, co jste tomu ubohému dítěti provedl, Severusi? Určitě z vás má strach.", bránil jí Brumbál a dřepl si vedle ní tak nízko, že jeho stříbrný vous spadal na podlahu.
Chudák Snape se nezmohl na jediné slovo.
"Všichni si myslí - fňuk - že jsem ošklivá!", pokračovala Pearl a dala se do breku. Možná by ze mě mohla být herečka. Prolétlo jí hlavou.
"To je mi moc líto, zlatíčko. Ale ty jsi krásná."
"Tak...tak co to mělo znamenat?! Ten falešný vzkaz a vůbec to všechno?!", vydechl nevěřícně Snape.
"Když…já jsem chtěla…já jsem chtěla…", vzlykala Pearl.
"Pššššš…", chlácholil jí dál Brumbál.
"Já jsem chtěla pozvat vás!", ukázala chvějícím se prstem na Snapea, kterému vzápětí poklesla brada. Opět zbledl jako stěna a ztěžka se opřel o křeslo.
"To nemyslíte vážně, Grayová."
"Nechtěl byste - škyt - jít se mnou na ten vánoční ples, pane profesore?"
Brumbál se na Snapea přes své půlměsícové brýle zkoumavě zahleděl.
"To nepřipadá v úvahu.", procedil mezi zuby a valil na ní bulvy. To ale neměl dělat, jelikož Pearl zachvátila nová salva hysterického pláče.
"Nikdo mě nemá rád!", fňukala stále dokola a vrhla se Brumbálovi kolem krku. Ředitel upřel na profesora káravý pohled a poplácal Pearl po zádech.
"Pane řediteli? Co tím chcete říct?!", vykoktal odmítavě Snape.
"Ale vždyť jsou Vánoce, Severusi. Udělejte jí radost. Přece nechcete, aby se trápila. Copak jí nevidíte?"
Pearl na okamžik zmlkla, jako když utne.
"Děláte si ze mě legraci?!"
"Je to jen jeden večer. Všichni na to rychle zapomenou. Pearl je svědomitá studentka, zaslouží si nějakou zábavu."
"Nemůžu jít na ples S NÍ!"
"Copak už jste někoho pozval, Severusi?"
Snape se zatvářil, jakoby ho Brumbál posílal na smrt a vyslal k němu prosebný pohled. Ředitel se na něj však jen spokojeně zaculil a odtáhl od sebe Pearl.
"A teď jí doprovoďte na její kolej a doufám, že vás zítra uvidím na plese! Spolu!", připomenul důrazně Brumbál a zamával na ně svými dlouhými prsty. Pak se natáhl pro lékořicové bonbony a se širokým úsměvem zmizel za rohem vysoké police.
Pearl ještě chvíli pofňukávala a pak se na Snapa vítězoslavně zazubila. Byl zázrak, že v ten moment neomdlel.

*

"Tak co, Pearl, kdo tě pozval?", vyzvídala Anabell, další z mrzimorských studentek, která s Pearl sdílela ložnici. Právě si rozčesávala své dlouhé černé lokny a za poslední půlhodinu neodtrhla oči od zrcadla. Mimo to v jednom kuse mlela o Deanovi Brownovi, jaký je nádherný a pozorný a inteligentní a milý a kdoví co ještě. Ještě pořád se totiž nevzpamatovala z toho, že s ním bude tančit na Vánočním plese, tudíž o tom musel vědět prostě každý.
"Nikdo.", odpověděla ledabyle Pearl a píchala vidličkou do nedojedeného koláče, který jí ležel na stole.
"Á, zlatíčko, to je mi moc líto."
Anabellin hlas zněl podezřele monotónně. Proč tady každý počítá s tím, že Pearl Grayová na ples s nikým nepůjde?
"Hm, mě to vlastně vůbec nevadí, Bello.", podotkla tajemně Pearl a měla co dělat, aby se tvářila aspoň trochu sklesle. To bude překvapení, až bude pomaličku scházet schody do síně, ležérně opřená o profesora Snapea. Pak
Pche, kam se na Severuse hrabe Dean. Ubožák.
Uchechtla se v duchu a zuřivě zabodla vidličku do zbytku koláče, až se rozletěl na všechny strany.
"Je ti dobře?", naklonila se k dívce starostlivě Anabell , když viděla, jak Pearl sbírá drobky po celém pokoji.
"Naprosto.", uklidnila jí spěšně Pearl, tentokrát po pravdě. Jen pár minut na to už obě dívky spolu s dalšími vyparáděnými mrzimorskými studentkami scházeli schody z věže do společenské místnosti, kde na ně už čekali jejich partneři. Na všechny, kromě Pearl. Ta se hrdě nesla ve svých "nejlepších" šatech a tiše se vysmívala všem, co dnes budou klopýtat na tanečním parketě. Snape, její Severus určitě tančí nádherně. Tak nádherně, že na ně budou všichni jenom zírat. A protančí celou noc, ano celou noc…áááách. Teď se Pearl všichni spíš vyhýbali. Její vzhled totiž vypadal vskutku prazvláštně. Dnes večer totiž připomínala onen vánoční stromeček opravdu až děsivě skutečně. Ovšemže na sobě měla jako obvykle zelenou a všechny ty barevné šperky, které vždycky nosila, ale střih její sukně byl navržen tak, aby co nejvěrohodněji napodoboval opravdické větve. Krom toho si obula vysoké hnědé kozačky, které nahrazovaly kmen. Vlastně dva kmeny. Ona sama však byla se svým vzhledem navýsost spokojená, což jí dodávalo i na sebevědomí, s kterým se teď hnala chodbou vstříc Severusi Snapeovi.
Profesor byl ještě bledší než obvykle a s rukama křečovitě sepnutýma za zády nervózně vyčkával pod schody, přímo přede dveřmi do Velké síně. Vypadal opravdu dokonale. Kolem nohou se mu jako obyčejně vlnil černý plášť, ale tentokrát přidal ještě motýlka a šedé lakýrky. Už zase se jí podlamovala kolena.
"Dobrý večer, pane profesore!", zahihňala se Pearl, jakmile k němu docupitala. Což bylo samo o sobě velkou překážkou, jelikož se jí několikrát za její cestu ze schodiště málem podařilo skutálet se dolů. Podpatky jsou doopravdy nebezpečná věc. Zvlášť v kombinaci s někým, jako je Pearl.
"Zdravím.", podařilo se Snapeovi vymyslet co nejkratší přivítání, které pronesl jak nejtišeji dovedl.
"Tak,", uhladila si studentka šaty. "Můžeme jít.", zazubila se na Snapea, který se od ní odtáhl na dostatečnou vzdálenost a prudce rozrazil dveře, čímž na sebe upoutal nechtěnou pozornost. Nejradši by odsud utekl. Hned! Jak mu to Brumbál mohl udělat?! Jak jen mohl?! To je tak bezcitný, nebo co?!
Tváře všech přítomných se okamžitě obrátily k páru, který právě vešel. Několik málo dívek zaúpělo, pár se jich s hysterickým brekem vyřítilo z místnosti, jedna nebo dvě omdlely a zbytek zůstal zírat s otevřenou pusou. Snape…a…Pearl Grayová?! Ta si jejich pohledy náležitě užívala a čas od času mrkla na Snapea. Ten se však hnal napřed s tvrdým pohledem upřeným před sebe, dokud nedošel doprostřed sálu a zasyčel:
"Sklapněte, vy nány. Ještě jste neviděly profesora lektvarů?! HUDBU!", poručil okamžitě, načež se dav nesměle sestavil do skupinek a párů, přesně tak, jak bylo naplánované a školní orchestr spustil. Severus se mlčky připojil k jakýmsi dvěma studentům a Pearl k němu blaženě dohopsala, jak bylo jejím zvykem. Přitom ještě stačila věnovat Harrymu Potterovi dlouhý, zářivý úsměv a pak pohlédla na Snapea. Snášel se na něj falešný sníh s falešné oblohy, kterou den předem slavnostně očaroval Brumbál a chudáček se snažil dívat kamkoli jinam, než na svou tanečnici.
"Severusi,", zavrněla Pearl a opět zamrkala.
"Zmlkněte, Grayová. Nechci slyšet ANI SLOVO. Jsem profesor Snape, jestli jsme se ještě nepředstavili.", zaprskal profesor Snape.
"Dejte mi ruku kolem pasu.", pokračovala sladce Pearl a na její dlouhé zlaté řasy dopadlo pár vloček běloučkého sněhu. Severus Snape totiž stál jako socha uprostřed tančících a bavících se studentů, s pěstmi zaťatými tak silně, až mu bělely klouby. Musel. Musel s ní tančit, jinak možná riskuje své místo. Opatrně k ní natáhl jednu ruku.
Pearl se prudce rozbušilo srdce. Cítila, že celá hoří, vpíjela se pohledem do Snapeových očí. Tuhle chvíli si musela vychutnat.
Pomaličku, štítivě se dotkl jejího pasu a neochotně si jí k sobě přitáhl. V jednu chvíli dokonce vypadal, že se pozvrací.
Nebylo to s ním však tak zlé, jako se samotnou Pearl. Jakmile se jí Snape dotkl, vydala prapodivný, chraplavý zvuk a v mdlobách se sesula k jeho nohám. Chuderka, asi toho na ní bylo dneska moc.
A happy end byl v háji. Pearl Grayová strávila zbytek vánočních svátků na ošetřovně a ve škole způsobila takový poprask, že by dala cokoli za to, aby na lůžku mohla zůstat ještě aspoň o měsíc déle.
Severus Snape opět vyhrál a na svoje ponížení už dávno zapomněl. Nikdo se nesmál jemu, pozornost všech se upínala pouze k ubohé Pearl. Té, co omdlela, když s ní chtěl Snape tančit.

KONEC
 


Komentáře

1 Myrthilla | Web | 22. prosince 2009 v 16:54 | Reagovat

Moc pěkné :D Kouzelné a Severus je opravdu výstižně popsaný :) Dost jsem se nasmála :)

2 Kitty | Web | 22. prosince 2009 v 17:02 | Reagovat

Opravdu usmevne :D Chudak Sev, zacina se libit i mne :D

3 Peace | Web | 22. prosince 2009 v 21:01 | Reagovat

Waw...Tak to bylo dobrý. Povídku na tohle téma jsem ještě nečetla. Moc se ti to povedlo. Už jsme psala, jak se mi líbí tvůj styl psaní? Asi jo. Opravdu se mi to moc líbilo. Ale Severuse stejně nemam ráda:D.

4 Peace | Web | 23. prosince 2009 v 2:12 | Reagovat

Ehm...Nevim jak začít. Chtěla bych se tě zeptat, jestli by si se se mnou nechtěla spřátelit. Je mi to takový blbý, protože už naš web ve spřátelených máš, ale...Jej, už zase píšu z cesty:D

5 Citronový Lipo | Web | 23. prosince 2009 v 11:50 | Reagovat

Oj vej to je zase dlouhý =D Nechápu jak to děláš že píšeš tak skvěle =)

6 Caddy | Web | 23. prosince 2009 v 17:09 | Reagovat

Ty jo, to je krásný!!!!!!!! Píšeš opravdu skvěle a poutavě... A je to skvělý děj :-) Chudák Pearl... A chudák Snape... Ale opravdu nádherný!!! :-)

7 Simia | Web | 23. prosince 2009 v 17:12 | Reagovat

Hej...pěkné. Jako že vážěn super, tahle jednorázovka mi udělala velkou radost. A gratulacek druhému místu:))). A hezkýho Ježíška:)))

8 iness | Web | 23. prosince 2009 v 20:10 | Reagovat

máš krásnej design!!

9 Danielle | Web | 23. prosince 2009 v 20:56 | Reagovat

Krásný :) Jsi geniální! Moc hezky napsaný :) obdivuji tě, že dokážeš psát tak dlouhý povídky. Krásný :) Užasný!! Hezkej desing :) Jinak hezký Vánoce :)

10 Caddy | Web | 23. prosince 2009 v 21:52 | Reagovat

Taky gratuluju k druhýmu místu :-) A nádherný design!!!!!!!!!!!!!!!

11 Nel-ly | Web | 24. prosince 2009 v 12:51 | Reagovat

Mě teda s Harrym neotravuješ :D je to skvělé...a - Vánoční, i když ode mě to zní dost divně

12 Lúthien | E-mail | Web | 26. prosince 2009 v 11:59 | Reagovat

Bohužel jsem Harryho nečetla, tak bych z toho asi moc neměla.

13 Eldarwen | Web | 26. prosince 2009 v 12:15 | Reagovat

No ešteže s ňou nešiel Harry, to by dopadlo!xD Ale Severusov "galantný" spôsob ma dokonale pobavil! :D

14 Alexys | Web | 30. prosince 2009 v 22:14 | Reagovat

Jako vždy dokonalé :) Když jsem se dostala až k té části, kdy Pearl udělala hysterickou scénu u Brumbála, musela jsem se vážně smát :D A vůbec se jí nedivím, Severus se mi také začal moc líbit :) Škoda jen, že takovéhle ,,love story" se Severusem nikdy neskončí tím happy endem :D

15 Fial | E-mail | Web | 16. dubna 2010 v 18:50 | Reagovat

Také jsem se velmi pobavil, ale na smích jsem byl bohužel moc unavený... Je sice pravda, že Pomsta Potterovi mi přišla zábavnější, ale to asi bude tím námětem. Já totiž ty zamilované povídky moc nemusím. A Snape má trochu zvláštní povahu, aby ho někdo obdivoval...

16 Clarett | Web | 16. dubna 2010 v 21:59 | Reagovat

[15]: Však já vím, tohle je prostě taková blbá parodie na určitý typ romantiky. :-D

17 Clarett | Web | 16. dubna 2010 v 22:00 | Reagovat

[14]: Kdyby takové "love story" skončily happy endem, už by to nebyla sranda. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.