3. Rozhodnutí

31. prosince 2009 v 19:25 | Clarett |  Stín minulosti
Hohó! Mám tu pro vás dárek k Silvestru! :o) Krásně si ho užijte, nejlépe při čtení :) Ale předem vás upozorňuji - tahle kapitola není zrovna moc povedená. Nemám čas jí opravovat. :/ Krásný večer všem! :)


"Arthesi, Arthesi! Můj pane!"
Riniel se skláněla nad obrovskou postelí s těžkými vybledlými nebesy. Stále se neprobouzel. Každopádně žil, podle toho, jak sebou ve spánku škubal a po čele mu stékaly krůpěje ledového potu.
"Musel dostat zápal plic nebo ještě něco horšího.", usoudila starostlivě a dotkla se jeho tváře.
"To jistě.", ozval se další ženský hlas. Patřil Rinielině přítelkyni, která do sídla dorazila tři dny před Vánoci, aby se tu spolu s Riniel a jejím bratrancem Seldrimem oslavila svátky. Byla to rudovláska s bledou tváří a vlídnýma očima. Stála opřená o zeď naproti loži a zkoumavě si spícího muže prohlížela. Riniel se narovnala a odrhnula si vlasy z obličeje.
"Při pohledu na něj mě mrazí.", hlesla tiše a natáhla se pro misku s vodou a hadr.
"Kde že jsi ho našla? V řece?", pokračovala Freya zamyšleně, aniž by dívku poslouchala.
Riniel, ždímaje mokrý kapesník, přikývla.
"V tom případě je div, že přežil. Letos je tuhá zima a v té vodě byl podle všeho pěkně dlouho. Tohle by zabilo i toho nejsilnějšího koně."
Riniel se bezděky zachvěla a upřela pohled na Arthese, který se opět zmítal v křečích. Pak mu položila šátek na čelo a mlčky sklopila zrak.
"Poslouchej mě, tady něco nehraje. Kdoví, co je zač. Rozhodně ho tu nemůžeme nechat, rozumíš? Možná ohrožuješ svůj vlastní život! Nebo život nás všech!"
Freya rozhořčeně přešla na druhý konec místnosti a pak se zas vrátila ke stěně. Odpovědi se však nedočkala. Riniel stále omývala Arthesovo čelo, pomalými soustředěnými pohyby, aniž by vydala hlásku.
"Jak se vůbec jmenuje? Ten chlap?"
"Arthes.", špitla dívka a svraštila čelo.
"Dobře, tak tedy Arthese zítra odvezeme do nějakého hostince, Riniel. Zaplatíme mu dvě tři noci - pochybuju, že u sebe má peníze - a ať si pak jde kam uzná za vhodné. Nechci s ním mít nic společného." Pravila Freya. "Nechci si kazit Vánoce nějakým…nějakým podivínem."
Na chvíli se rozhostilo ticho. Riniel ještě několikrát vyždímala hadr, než jej položila zpět do misky a nakonec se zvedla.
"Nevím, kdy se probere. Zatím ho chci nechat spát a pak se uvidí. Pojďme dolů za Seldrimem. Chci si o všem pohovořit.", promluvila tiše a v jejím slabém hlase se zračily starosti.
"To teda budou Vánoce. A doufám, že neuteče. Ještě by se z něj mohl taky vyklubat zlodějíček.", hudrovala dál Freya a dlouhými kroky vyrázovala z ložnice na chodbu. Riniel na Arthese ještě jednou pohlédla, pak za sebou neslyšně zavřela dveře a následovala Freyu do síně v přízemí.

***

"No konečně.", zazubil se Seldrim, plavovlasý mladík štíhlé postavy, který v rukou právě třímal hromadu polínek na zátop. "Už jsem si myslel, že vás ten chlapík uhranul nebo co. Hlavně se pojď zahřát, Riniel, musíš být úplně zmrzlá."
Vesele se prstem dotkl špičky sestřenčina nosu a začal házet dřívka do ohně v mohutném krbu. Obě dívky se mezitím usadily v prostorných křeslech přímo naproti plápolajícímu ohni a chviličku hocha pozorovaly.
"To máme dneska zimu, co? Nebo spíš letos. Mrzne už od začátku listopadu.", vyprávěl nadšeně a v očích mu jiskřilo. Otřel si ruce do kalhot a svalil se vedle Riniel.
"No právě. Vidíš, Riniel, to by přece nemohl přežít úplně normální člověk!", rozhodla se pokračovat v debatě rozohněná Freya. "Já ti prostě říkám, že - "
"Myslím, že bychom toho měly nechat. Já ti zase říkám, že až se trochu prospí, rozhodneme se.", opáčila Riniel klidně. "Nemůžeš přece vyhodit zjevně nemocného člověka do takové zimy."
"Jen jestli to vůbec člověk je.", zamumlala si Freya, víceméně pro sebe, ale dost nahlas na to, aby jí Riniel slyšela.
"Tak už přestaň!"
"O co tady vůbec jde?", vložil se do debaty Seldrim. "Můžeme to přece řešit v klidu, ne?", usmál se a objal Riniel kolem ramen. Ta mu úsměv oplatila, přesto nezakryla nejistotu, která se jí odrážela v tváři.
"Ten chlap, co ho Riniel přivezla. Ten, co nám omdlel v hale.", připomněla Freya a protáhla se.
"Má pěkně tuhý kořínek, že?"
"Pořádně."
"Přemýšlel jsem, že bychom ho tu mohli nechat přes svátky. Nechce se mi tahat se s ním tímhle mrazem kdovíjak daleko.", usoudil mladík k velké Rinielině radosti. Ta se na něj vzápětí vděčně usmála. Freya protočila panenky a založila si ruce na prsou. Prozatím ale mlčela. Ani jí se nechtělo vyrážet takhle na Vánoce do mrazu a sněhu. Přátelé chvíli pozorovali plápolající plameny, které olizovaly suché klacíky, dokud se Freya neodebrala připravovat večeři.
"Riniel, bylo by třeba donést tomu člověku čerstvou vodu a něco k pití.", vytrhl dívku z přemýšlení Seldrim. "Já s Freyou zatím nachystáme jídlo a pak se všichni pořádně nacpeme, co říkáš?", spiklenecky na ní mrkl. "Tyhle Vánoce by nemusely být tak zkažené, jak si tvoje kamarádka myslí."
Riniel souhlasně přikývla. Měla bratrance tak ráda. Byl pro ní jako vlastní bratr. Jako nejlepší přítel. Zvedla se, letmo ho políbila na tvář a zmizela za dveřmi. Freya z vedlejší místnosti ještě něco zabručela a vrhla po Seldrimovi vyčítavý pohled, ale víc se o Arthese nestarala.

Celé první poschodí bylo zahalené tmou. Oken tu bylo požehnaně, ale ani na nádvoří dnes neplály ohně a obloha byla zatažená. Doléhaly sem pouze tlumené hlasy, když v sále hlučela zábava, ale tentokrát tu bylo hrobové ticho. Rinieliny kroky se strašidelně rozléhaly chodbou a odrážely se od studených stěn. Znala to tu odmalička, přesto však nepotlačila zachvění se. S každým zaskřípěním schodů nebo hvizdem větru, který se zrovna opřel do oken, jí stydla krev v žilách.
O poznání se však uklidnila, když konečně došla ke dveřím, za nimiž spal (konečně klidně) její host. Pod prahem se linulo teplé a konejšivé světlo svíčky, kterou nechala hořet, a mihotalo se na starodávných dlaždicích.
Vzala za kliku a vešla dovnitř. Pohled jí okamžitě utkvěl na oddechujícím muži. Po špičkách došla k jeho posteli a opatrně položila misku s vodou na zem. Pak si sedla na okraj lože a chvíli jen hleděla do prázdna a přemýšlela o všem, co vyslechla.
Má se ho bát? Divy, které jeho příchod provázely, byly znepokojivé; přesto nedovedla cítit sebemenší strach. Jen bázeň. Přála si dozvědět se o něm víc, ale jen mezi čtyřma očima. Byla vděčná, že jí Seldrim nechal jít, ale nezlobila se ani na Freyu. Její obavy byly naprosto oprávněné a ona jí chápala. Potřebovala však, aby také někdo chápal jí.
V tom ucítila na své dlani dotek. Její ruka ležela na Arthesově pokrývce a ona byla příliš zabraná do úvah, než aby si všimla, že se probral. Úlekem se jí málem zastavilo srdce, ale přinutila se nevyjeknout.
"Vyděsil jsem vás.", hlesl Arthes tiše.
"To ano.", přiznala ona. "Nedělejte si s tím starosti. Já jsem lekavá odmalička."
Nepatrně se na něj usmála, ale nebyla schopná odtáhnout ruku pryč. Cítila, jak se chvěje a musela sklopit zrak. Zaťala pěst, aby se trochu uklidnila a zpříma pohlédla Arthesovi do očí.
"Jak se cítíte? Omdlel jste, víte? Nevěděla jsem, co s vámi je. Už tak je div, že žijete, pane."
Muž zavřel oči a promluvil.
"Děkuji vám za vaší péči. Jste laskavá."
"Moje přítelkyně vám nedůvěřuje. Chce, abyste náš dům opustil co nejdříve. Nemůžu jí působit bolest.", zašeptala Riniel a při posledních slovech se jí zlomil hlas.
"Ovšem. Vyhovím jí a pokusím se zítra ráno odjet. Neměl bych tu být. Odpusťte."
Arthesův hlas nezněl smutně. Mluvil s lítostí. Pak oči zase otevřel a setkal se s dívčiným pátravým pohledem. Zahlédl v něm však také záchvěv strachu, který si sama nepřipouštěla.
"Jak vám mohu pomoct?", zeptala se tiše Riniel.
"Odejděte, má paní. Cítím, že vás děsím. A kterou dívku také ne? Nevíte o mně vůbec nic."
Riniel se rozubušilo srdce a opět se zachvěla. Jako by jí četl myšlenky. Skrýval asi mnohé věci, o jakých neměla ani tušení.
"Musím se o vás dozvědět víc."
"Musíte?", opáčil s trpkým úsměvem. "Obávám se, že vás vyděsím ještě víc než doposud. A to bych nerad. Odejděte, prosím."
Dívka se však nehnula z místa ani o kousek. Trpělivě snášela jeho pohled a nechávala ruku v jeho sevření. Na vodu, kterou přinesla, dávno zapomněla. Byla odhodlaná pomoct mu, přestože ani nevěděla, zdali pomoc potřebuje. Na dlouhou dobu se rozhostilo ticho. Arthes pak prsty jemně polaskal hřbet Rinieliny dlaně začal vyprávět.
"Mojí minulost halí temný stín. Já sám jí neznám tak dobře, jak bych měl a její velkou část zastírá mlha. Pocházím z jednoho starého a rozvráceného rodu daleko na východě. Ovládly jí sváry a zlo, většina mých příbuzných se povraždila mezi sebou. Byly to temné a smutné časy plné zrady a bolesti. Mou matku někdo otrávil a já jsem utekl spolu se svým otcem, který to nemohl dál snášet. Vyrostl jsem a dospěl, zatímco otec zemřel, a pak jsem se vydal na cesty. Když už všechno vypadalo slibně a nadějně, můj život se opět zhroutil. Potkal jsem tenkrát překrásnou a moudrou dívku. Milovali jsme se a chtěli se vzít, založit rodinu a usadit se v nějaké pokojné zemi. Přišla ale válka a všechno mi vzala. Všechny mé naděje a plány. Musel jsem jít bojovat do předních řad mezi zkušené a silné jezdce a jí jsem opustil. Pamatuji si, že i po válce mě pronásledovali špehové nepřítele, musel jsem dlouho prchat a přitom tu dívku hledal. Nikdy jsem jí ale nenašel. Náš dům byl srovnán se zemí a já pak ztratil paměť. Netuším, co se ty tři roky dělo se mnou nebo se zemí. Jediné, co vím je, že je se mnou něco jinak. Na jednu stranu jsem odolnější a silnější na těle, na druhou stranu mě pronásledují noční můry. Obzvlášť jedna, ale o té nechci mluvit. Řeknu vám pouze to, že se v tom snu zjevuje ona, ta dívka a prosí mě o pomoc. Mnoho pro mě znamenala a já se jí hledám už po dva roky. Bezvýsledně.", na okamžik se odmlčel a pohlédl stranou. Rinieliny oči byly zaplavené slzami; nemohl ten pohled snášet. "Děsí mě to. Ty noční můry na mě dorážejí i v bdění. Nedá se jim utéct. Ještě nikdy nikomu jsem tohle nevyprávěl. Vyděsil jsem vás, já vím. Naposled vás prosím, běžte pryč."
"To nemůžu.", špitla Riniel a po tváři se jí skutálelo několik slz. "Přeji si pomoct vám. Žádám vás, abyste mi to dovolil…prosím, můj pane. Váš osud je krutý. Chci tu paní najít."
Arthes se usmál, přesto to nebyl radostný úsměv, ztěžka se posadil a vzal dívčinu dlaň do své a něžně políbil. Pak opět upadl do spánku.
 


Komentáře

1 Alexys | Web | 1. ledna 2010 v 15:19 | Reagovat

Tak jsem to dočetla... Zdá se mi to, nebo jsi s každým dílkem lepší a lepší? Nevím co k tomu dodat :) Snad jen, že se nemůžu dočkat další kapitolky. A mimochodem; stále čekám na Věčnou tmu :).

2 Delthrien | Web | 1. ledna 2010 v 17:06 | Reagovat

Náhodou, téměř žádné opravy to nepotřebuje! V celku povedená kapitolka vážně ;-) Jen tak dál :-)

3 Lily of the valley | Web | 1. ledna 2010 v 17:29 | Reagovat

No co to je?!? Mně zmizel komentář!:D
No, tak ve zkratce... Líbilo se mi to, začátek prostě úžasnej, ale... Ty poslední odstavce byly divný. Takhle by se žádnej chlap neotevřel, teda, pokud nekecá.:D Je divnej. Ten jeho monolog je moc čistej, nevěřím tomu (ne tomu, co říká, ale jak to říká, prostě se ta přímá řeč nějak nepovedla.:D:D:D)
Ale jinak se mi to fakt moc líbí:)

4 Danielle | Web | 1. ledna 2010 v 18:57 | Reagovat

Konečně pokračování. Už jsem se nemohla dočkat :) A stojí to za to. Krásný. Je mi hloupý ti ke všemu psát jen krásné nádherné, ale nic jiného psát nejde. Prostě dokonalé. Opravdu se stále vylepšuješ. Už teď se těším na pokračování :)Seš génius :)

5 Seina | Web | 1. ledna 2010 v 19:18 | Reagovat

Je to nádherné...krásný dárek na nový rok =)

6 Danielle | Web | 1. ledna 2010 v 20:29 | Reagovat

Nemáš zač :) Je to fakt krásný :)

7 Citronový Lipo | Web | 1. ledna 2010 v 21:24 | Reagovat

Další kapitolááá!!! Jupí jajou!
Já to fakt nepochopím. Jak můžeš psát tak skvěle a každou kapitolou ještě líp? Můžeš mi říct, kde jsi ten kouzelnej nápoj vzala? =D
No ale jinak jestli můžu říct, tak mi ten monolog přijde taky trochu strojený.

8 C.ind.ere.lla | Web | 1. ledna 2010 v 22:11 | Reagovat

Úvod dobrej, ten konec už horší, asi tak bych to shrnula. Ten monolog mi nějak nesedí, připadá mi trochu moc hranej. Podle mě normální člověk něco takovýho naprosto cizí osobě neřekne, takže buď kecá, nebo je vůl. A ty poslední řádky po tom monologu mi taky připadaj takový divný. Ale jinak vcelku povedená kapitola. Těším se na pokračování.

9 Caddy | Web | 3. ledna 2010 v 10:54 | Reagovat

Ty jo, krásný!!! Děj se začíná rozšiřovat a už dávno mě to vtáhlo do sebe :-) Těším se na další, jsem nedočkavá :-) Jsi šikovná, Clar :-)

10 Eldarwen | Web | 4. ledna 2010 v 11:48 | Reagovat

Čím ďalej zaujímavejšie:D

11 Peace | Web | 4. ledna 2010 v 22:37 | Reagovat

Mě se to zdálo úžasný celý bezezbytku:D Prostě jako vždy:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.