1. Na pokraji smrti

5. prosince 2009 v 17:30 | Clarett |  Stín minulosti
Ahojky :)
První kapitola je tu, tak honem komentáře :)


Běžel lesem, jako o život. Vlastně ne "jako", ale doopravdy. Rozrážel pichlavé větvičky smrků, které, jakoby mu bránily v cestě a prodíral se trnitými keři. Na bolest, kterou mu to působilo, nehleděl. Tušil, že musí mít rozdrásaný obličej a cítil, že mu po rukou a nohou stéká krev. Věděl ale, že si to nesmí připouštět. Hnal se dál.

Les byl v tu dobu tmavý a zrádný, zapadající slunce už téměř zmizelo za obzorem. Nebezpečná doba pro toulky tímto místem. Tvorové zla se pomalu probouzeli ze svého denního spánku a chystali se na lov. On však nevnímal nic víc, než tlukot vlastního srdce. Jakoby všechny jeho pohyby byly vzdálené a rozmazané, jakoby své tělo neovládal on sám, ale cosi jiného… Musel uniknout. Nebyla jiná možnost, nemohl se vrátit. Teď už ne.

Před očima mu vyvstal obraz. Najednou viděl sebe. Stál na louce, v jiskřivém východu slunce, kdy se blyští každičká kapka rosy. Někdo k němu přišel. Byla to dívka, překrásná, spanilá dívka kaštanových vlasů, které jí lemovaly půvabný bledý obličej. Cítil její omamnou vůni fialek, cítil, jak se dotkla jeho tváře svojí hebkou dlaní…A pak…všechno bylo v plamenech, slyšel zoufalý pláč a svět se ponořil do tmy.

V tom okamžiku zakopl a s hlasitým výkřikem se skutálel z jakéhosi travnatého svahu. Tělem mu projel mrazivý chlad, pokusil zvednout se, ale pod nohama necítil zemi. Chtěl zvednout hlavu, ale nešlo to. Zjistil, že nemůže dýchat. Párkrát bezmocně máchl rukama, ale mezi prsty cítil jen ledovou vodu. Burácející říční tok ho odnášel pryč, a on se mu poddal.

***

Schylovalo se k večeru a šedá rouška zahalila krajinu.
Její tělo bylo z únavné jízdy rozlámané a bolavé, pomalu necítila prokřehlé ruce. Koňská kopyta klusala ve stale stejném rytmu po zmrzlém sněhu a krajina, jakoby stála. Když se rozhlédla, všude kolem vládla bílá, vlastně jen šedé horské úbočí, které údolí obklopovaly, trochu rušily dojem.

Stále dokola si vyčítala, že je den před Vánoci a ona není se svou rodinou v teple domova. Proto se snažila nevnímat únavu a pobídla koně k ještě rychlejší jízdě.
Nemohla se dočkat praskajícího dřeva v krbu, horkého jídla a vyhřáté postele, která na ní čekala. Slastně si povzdechla a upřela zrak k šedé obloze, která stale tmavla. Ještě pár mil a bude na místě.
Myšlenky se jí rozbíhaly všemi možnými směry a dívka se snažila co možná nejvíc si užít kouzelnou jízdu zimní krajinou. Byla vděčná, že nesněžilo a vločky tak nedorážely na její nechráněný obličej. V takovém počasí by daleko nedojela.
Navedla koně směrem k lesu, který ohraničoval úpatí hor, a nechala se vést zvukem burácející vody. Řeka nebyla daleko a podle mapy by měla jet proti proudu řeky asi míli, dokud nespatří pevnost Elein, zimní sídlo, v kterém by měla strávit svátky…
Ucítila na tváři studenou vodní tříšť, jak proud narážel na špičaté kameny. Rozhodně to nebylo nic příjemného a tak se zase rychle vzdálila.
V tomto ročním období byla řeka Lora neuvěřitelně nádherná. Čas od času v ní bylo možné zahlédnou kus ledu, který se odtrhl od břehu a pokud někdy zasvitlo slunko, Lořina hladina vypadala jako z pohádky. Ten den naneštěstí oblohu halily jen sněhové mraky, které čím dál víc působily dojmem, že se hodně brzy protrhnou.
Jak se tak dívka kochala krajinou a vodní hladinou řeky, najednou si všimla něčeho tmavého, co se zmítalo ve vlnách toku. Její fantazie si nepřipouštěla, že by to byl jen kus dřeva a tak se dívka zvědavě přiblížila co možná nejvíce, aby si to něco mohla prohlédnout.
V tom jí polil studený pot. To nemůže být pravda! Vyjekla v duchu. Vždyť je to člověk!

Nemotorně seskočila z koně a bezradně se začala rozhlížet po nějaké větvi, kterou by mohla bezvládné tělo zachytit. Ten les, co obtékal úpatí hor, byl na druhém břehu řeky a prudce se svažoval k jejímu břehu. Přes burácející proud by se tam nikdy nedostala a poslední les, který míjela, byl na míle vzdálený.
Jediné její štěstí bylo, že ten člověk se zachytil právě o nějakou kru nedaleko břehu. Mohla by se prostě jenom trochu natáhnout a spoléhat, že pod ní tenký led nepraskne a pak…pak ho vytáhnout.
Překvapeně se oklepala a potřásla hlavou, jako by chtěla zahnat zlý sen. Tohle nevypadá moc dobře. Riskovala by svůj život a možná i život toho člověka. Stejně je už asi mrtvý. Ale co když ne? Zaúpěla a přešlápla na místě. Co má dělat?!
V tom okamžiku se jí však dostalo nečekané odpovědi. Možná se jí to je zdálo, ale měla pocit, že člověk ležící na hřbetu kry se nepatrně pohnul. A teď už neváhala ani okamžik. Pro jistotu ze sebe (sice nerada) shodila kabát a vrhla se ke břehu. Nohy se jí bořily do hlubokého sněhu, který tu byl, ale snažila se pokračovat co nejrychleji dál. Konečně měla ten kus ledu na dosah. Klekla si na kolena a opatrně se natáhla dopředu. Položila se na kru a se zatajeným dechem čekala, co bude dál. Ozvalo se jen slaboulinké zapraskání, ale vypadalo to, že by jí led mohl udržet. Pomaličku před sebe natáhla ruku tak, že se dotýkala rukávu toho muže. Ano, byl to muž, ale do tváře mu přes jeho vlnité vlasy neviděla. Teď ale nebylo moc času nad tím přemýšlet.
"Pane? Pane! Vzbuďte se!", zavolala pro jistotu, že vnímá. Věděla, že sama ho těžko utáhne. Muž však nereagoval. Povzdechla si. Bude to muset zkusit. Pevně uchopila jeho rukáv a vší silou zatáhla. Pohnul se, ale ne o moc. Teď byl však tak blízko, že jej mohla chytit za ruku. Sevřela mužovu hrubou dlaň ve své a zkusila to znovu. Zapřela se zmrzlýma nohama o zem a najednou -
Vykřikla. Led se ulomil a ona stačila jen taktak uskočit, aby se nezřítila do řeky. Ležela teď na břiše v mokrém sněhu, jednou rukou se držela břehu a ke svému překvapení druhou svírala ruku toho neznámého. Ulehčeně si oddechla a otřela pot z čela. Musela ho vytáhnout ven. Prostě MUSELA.
Sebrala všechny síly, které jí zbývaly, a v jednom prudkém trhnutí se jí podařilo vytáhnout muže částečně z vody. Už jej mohla chytit za pas a tak jen přehodila jeho nohy do sněhu vedle sebe a odkulila ho kus od nestabilního břehu.
Horečně oddechovala a snažila se popadnout dech. Podívala se za sebe do řeky. Stále oplývala křehkou krásou, jako by se nic nestalo…
Nemohla uvěřit tomu, co právě udělala. Zachránila člověka! Ihned se však zarazila. Žije opravdu? Radost opět vystřídal strach, bleskurychle se k muži sklonila a přiložila mu ukazovák na krk. Žil. Srdce mu tlouklo pomalu, ale žil.
 


Komentáře

1 Seina | Web | 5. prosince 2009 v 18:03 | Reagovat

Krásné, doslova jsem hltala každý řádek. Těším se na další kapitolu.

2 Lily of the valley | Web | 5. prosince 2009 v 19:50 | Reagovat

Wow.
No, tak to bylo něco.:D Ale co to děláš? Je aspoň pěknej? Je, že jo!:D Prosím, ať je pěknej.:D (No jo, dobře, nic.:D)
Naprosto úžasný. A nějaký krátký.:D

3 Shadow | Web | 6. prosince 2009 v 0:53 | Reagovat

super :) veci tohohle typu vubec nemusim.. ale toto jsem cetla.. a semtam zapomnela zavrit pusu :D

4 Eldarwen | Web | 6. prosince 2009 v 11:06 | Reagovat

Krásne! Síce sa to skončilo v najlepšom,ale ja si rada počkám. Máš skutočne talent, tak rýchlo píš ďalej,prosím:D

5 Jíťa | Web | 6. prosince 2009 v 11:53 | Reagovat

Absolutně skvělé, nemám slov! :o)

6 Clarett | Web | 6. prosince 2009 v 12:15 | Reagovat

Všem patří můj velký dík :) Druhou kapitolu se pokusím dodat co možná nejrychleji :o)

7 Caddy | Web | 6. prosince 2009 v 13:29 | Reagovat

Ty jo, nádherné!!!!!!!! Těším se na další kapitolu :-)

8 C.ind.ere.lla | Web | 6. prosince 2009 v 15:04 | Reagovat

Bezva, myslím, že mě to bude bavit. Už se těším na pokráčko.

9 iness | Web | 6. prosince 2009 v 16:21 | Reagovat

ty jo krása!

10 papparazky | Web | 6. prosince 2009 v 16:49 | Reagovat

Móóóc překrásný článeeečeeek = )

11 Lilly Silent | Web | 6. prosince 2009 v 20:10 | Reagovat

Ahojky, muj blog byl presunut na novou adresu http://lillysblackheart.blog.cz, zbytek si precti na starem blogu

12 Alexys | Web | 7. prosince 2009 v 19:44 | Reagovat

Páni... Padá mi čelist! Ale čemu se divím, ty jsi hrozně nadaná... Jsem se do toho tak začetla, že jsem ani nemohla zvednou mámě mobil, který ležel vedle mě :DD

13 Ascaria | Web | 10. prosince 2009 v 18:46 | Reagovat

No, Clarett
fakticky jsem ten příběh hltala.Máš to krásný fakticky.... No, byla bych ráda jak dám na svůj blog svojí povídku Slzy Pordmajnu jestli by si mi jí i jako zohlednila, okomentovala a upozornila na chyby. Jo jináč se mám dobře a co ty??? :)))

14 Citronový Lipo | Web | 16. prosince 2009 v 10:27 | Reagovat

Clar je to perfektní! Nemám slov =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.