Ve vlaku

11. listopadu 2009 v 20:55 | Clarett |  Jednorázové povídky
Poslední dobou jsem nějaká "jednorázovková" :D (to je teda slovo :D) Ale tenhle kousek je opravdu čerstvý :))) Vznikl dneska cestou vlakem z Tábora, když jsem se dívala ven z okna. Říkala jsem si - to je škoda, že nemám foťák, taková krásná příroda...A pak mě napadlo, že psaní vlastně situaci zachytí stokrát lépe a člověk přidá ještě nějakou tu myšlenku a vlastní pocity. To na fotce nenajdete, ani kdybyste se zbláznili. :) Takže jsem se rozhodla, že si budu takhle zaznamenávat různé zážitky, dojmy atp. :o) Potěšte se :)))


Lehce se pohupuji v kodrcajícím vlaku, jehož tempo mě po únavném běhání městem uklidňuje a já mohu konečně odpočívat. Nenacházím lepší způsob zábavy, než vyhlížení z poškrábaného okénka a v kupé mě uspává příjemné teplo linoucí se ze starého topení. Slastně se opřu o měkké opěradlo, které vzápětí nespokojeně zavrže.
Venku převzala vládu nad oblohou temná mračna. Celá krajina se teď utápí v šeru a nad hlubokým lesem na obzoru se zvedají oblaka těžké mlhy. Před očima se mi míhá sytě béžová pole, skropená vydatnou dávkou dopoledního deště, zelené louky, mezi kterými se tu a tam klikatí bahnité cesty. Můj zrak však náhle spočine na pestrobarevných lesích. S jejich výraznými odstíny zelené, rudé, hnědé a žluté půvabně kontrastuje světle šedé nebe a nechává plně vyniknout jejich kouzelné kráse. Barvy podzimu se v lesních korunách proplétají a různě střídají, čímž vytváří naprosto nezapomenutelný pohled na zdejší krajinu…Kopečky navazují jeden na druhý v nádherných vlnkách posetých suchou travou, křovinami nebo popásající se zvěří. Smutnou, šedou oblohu začínají střídat bouřková mračna v temných odstínech a na vlak padne stín. Stroj nevzrušeně, pomalu poskakuje, kymácí se, hučí a naklání se ze strany na stranu, přesně tak, jak mají vlaky ve zvyku.
Nechávám se unést myšlenkami a všechen křik, dusot a povykování rozjařených spolužáků, kteří obsadili zdejší vagón, se začíná pomalu vytrácet a já vnímám pouze nádhernou přírodu, která mi ubíhá před očima.
Hlavou mi zčistajasna proběhne věta: "Všude kolem vládne klid." Protože uvnitř mě opravdu klid vládne. Zvolna se odvrátím od okénka a zadívám se do tváří dvou postarších cestovatelů, kteří se mnou sdílejí kupé. Vrásčitý pán se soustředěně probírá nějakými novinami a pozorně se do nich zavrtává malýma očkama. Čas od času se zdá, že jej neustálé bušení na stěnu dělící naše kupé a kupé mých spolužáků značně otravuje, ale mlčí. Stejně tak se chová zhruba padesátiletá žena, která si přisedla teprve nedávno. Vládne ticho. Na mě doléhá spánek a tělem prostupuje příjemné teplo.
Neubráním se úsměvu, když projíždíme okolo jakési meze, porostlé trsy suché trávy, která se bezmocně kymácí ze strany na stranu pod nápory silného vichru. Všimnu si dokonce i rudých šípků, které se mezi ní proplétají.
Mám pocit, že jsem v jiném světě. Ve světě, který miluji, kde vládne pokoj a mír. Snoubí se zde slova moudrých knih, líbezná hudba, láska mezi přáteli a okouzlující příroda. Je to jiný svět, než ten, ve kterém žijí mnozí lidé. Uspěchaný, nedůvěřivý, zatrpklý a falešný.
Ne, můj svět takový není, nenaleznete v něm přetvářku nebo krutost. A tam jsem doma.
 


Komentáře

1 Lily of the valley | Web | 12. listopadu 2009 v 14:52 | Reagovat

super... Já nevím, co mám na to říct;) Jako (téměř) vždy si nejsem jistá, co připsat pod líčení. Neumím komentovat něco, kde nejsou chyby.:D
Jenom možná - přímo perfektně k textu zapadla hořká čokoláda, kterou cucám:D A taky - dneska sem měla velmi podobnou cestu, až na to, že byla autobusem;)

2 Eldarwen | Web | 12. listopadu 2009 v 17:12 | Reagovat

Krásne! V umeleckých opisich si skutočne ako doma:)

3 Sofie | 12. listopadu 2009 v 17:18 | Reagovat

jednorázovky jsou beztak nejlepší...zanechají v tobě spoustu dojmů...stejně jako tato...
a chválím moc povedený design

4 Nel-ly | Web | 12. listopadu 2009 v 17:34 | Reagovat

Přiznávám,že mi trvalo dost dlouho přijít na nějakou reakci... je to skvělé, neuvěřitelné kolik se toho dá napsat do něčeho tak krátkého! Nikdy jsem moc nemusela jednorázovky, než jsem konečně zjistila, že je mnohem těžší vložit všechno, co chce autor říct do několika vět a ta ty to určitě umíš. V tvojí chvále bych se opakovala, takže jen zatleskám a budu čekat na tvůj další článek, který mě zavede - do tvého světa ;-)

5 Seina | Web | 12. listopadu 2009 v 19:07 | Reagovat

Krásné....už nevím, jek tě víc pochválit...prostě nádhera.

6 Danielle | Web | 12. listopadu 2009 v 20:20 | Reagovat

Překrásný. Uplně jsem se do příběhu vcítila. Krásné. :) Moc pěkně píšeš :)

7 iness | Web | 13. listopadu 2009 v 15:22 | Reagovat

kráásnýý....to ste jeli z toho divadla se školou?

8 Lily | E-mail | Web | 13. listopadu 2009 v 16:07 | Reagovat

prostě krása....

9 caddy | Web | 13. listopadu 2009 v 18:58 | Reagovat

Ty jo, to je krásné!!!!!!!! Nádherně jsi to popsala...

10 Delthrien | Web | 14. listopadu 2009 v 12:32 | Reagovat

Nádherné... Taky sem se nechala unést :-)

11 Lucy♥♥♥ | Web | 14. listopadu 2009 v 19:27 | Reagovat

Jenoducho krásne, ako všetky tvoje jednorázovky. Presne si ten výjav vďaka tvojmu opisu viem predstaviť, je to jednoducho krásne...´A tam som doma.´

12 pavel | Web | 16. listopadu 2009 v 18:47 | Reagovat

krásná fotografie... a to píši bez ironie.
taky jsem rád jezdíval vlakem do školy a tak jsem si teď, tvým přičiněním, vybavil ty krásné chvíle. děkuji.

13 Fial | 16. dubna 2010 v 18:52 | Reagovat

Já vlaky miluju!!!!!!!!!!!

14 Clarett | Web | 16. dubna 2010 v 21:58 | Reagovat

[13]: Máš na mysli stroj sám o sobě nebo požitek z jízdy? :-) Pro ten mám také slabost. :o)

15 Fial | E-mail | Web | 17. dubna 2010 v 11:25 | Reagovat

Když se podíváš na www.fialdenik.blog.cz, tak tam najdeš článek, ze kterého to snad jde pochopit... Jámá rád oboje, ale vlakem bohuželmohu jet jen několikrát do roka. Tak se na ně raději dívám, ať už z okna nebo na nádraží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.