Zapomenutý úsvit [2. část]

5. září 2009 v 15:00 | Clarett |  Zapomenutý úsvit
Ahoj! Ohledně Zkoušky se mi dostalo kladných ohlasů, přidávám druhou část. Osobně se nemyslím, že by ten příběh byl nějak skvělý, ale tohle je taková cvičná povídka, ve které se chci věnovat popisům a charakteru postav. Takže nečekejte nic úchvatného :) Ale pokud vás to baví, pak tedy - bavte se!

Rose se dostávalo málo dní volna, pokud vůbec nějaké, ale staré paní to nemohla mít za zlé. Vyčítala si svojí nevděčnost, zrovna, když jí paní Jamesonová tolik potřebuje. Ona nebyla ten typ člověka, který by choval k lidem ve svém okolí nějaký chladný či lhostejný vztah. Ať už byl v její blízkosti kdokoli, vždy se snažila navázat vřelý kontakt - od vlastních známých až po prodavače v zelinářství nebo služebnictvo. Byla to zkrátka laskavá žena s velkým srdcem otevřeným všem, kteří o to jen trošku stáli.
Z klidného spánku a přemítání Rose vytrhl až hlas stařenky. Když trochu otevřela oči a trochu poděšeně zamrkala, zjistila, že paní Jamesonová se uvelebila v křesle před ní a usrkává horkou čokoládu.
"Vypadáš už mnohem lépe, dítě.", pronesla bez jakéhokoli vzrušení, ale koutky jí mírně zacukaly. "Můžeš se zase posadit."dodala mírně pobaveně a soustředěně upila hnědého nápoje. Rose znovu zamrkala a škrobeně se posadila na místo.
"Já...omlouvám se, paní Jamesonová. Musela jsem usnout. A...", rozpačitě si odkašlala, "Už se to nestane."
"Však říkám, že ti to prospělo. Vrátila se ti barva do tváří. Čokoládu?"
"Ne děkuji, jste hodná." Rose odmítla rychlým pohybem ruky a krátce se usmála. Pozorovala, jak si stařenka dolévá z porcelánové konvičky a pak zadumaně odhání obláčky páry svými vyzáblými prsty. Pak najednou vzhlédla.
"Nechceš mi třeba něco říct?"
Ta otázka zapůsobila jako další vlna ledové vody. Byla nečekaná a bezcitná. Rose polil studený pot. Neodpověděla. Netušila jak. Cítila, že žena zkoumající každé cuknutí jejího obličeje pochopila. Obě mlčely. Vnitřní boj byl pro tentokrát u konce bez vítězů či poražených. Paní Jamesonová zavřela oči a ničemu již nevěnovala pozornost.
Rose si poposedla v křesle tak, aby viděla z okna. Už byla skoro tma. Celý dům byl ponořen do šera, jen oheň z krbu osvětloval přibližně čtvrtinu místnosti. Těžké závěsy se u pootevřeného okna nepravidelně vlnily a co chvíli sebou zaškubaly s příchodem silného poryvu větru.
'Musí být úplná vichřice' pomyslela si Rose. Na sinavé tváři stařenky tančily teplé odlesky ohně. Paní Jamesonová měla přivřené oči a roztřesenou rukou svírala šálek. Klidně podřimovala a působila najednou mnohem starším dojmem, než jindy. Byla oblečená do příjemného květovaného županu a nohy jí zakrývala háčkovaná dečka spadající až na podlahu.
Rose opatrně vstala. Věděla, že je čas jít domů a tak do ticha přerušovaného jen kvílením vichru zašeptala: "Už musím jít. Omlouvám se. Přeji vám dobrou noc!"
Stařenka ji nevnímala, a tak se hospodyně rozhodla, že jí radši budit nebude. Přihodila do krbu pár polínek a jemně vysvobodila porcelánový šálek z vrásčitých dlaní. 'Ještě aby jí tak upadl a rozbil se. Chudinka stará, měla by z toho smrt.'
Cvakla klika a na chodníčku se ozvalo známé klapání podpatků. Rose si přitáhla límec ke krku a dlaně schovala do rukávů. Se zasněným výrazem vzhlédla k obloze poseté hvězdami. Čas od času výhled zakryl nějaký ten šedý mrak přihnaný větrem, ale hned na to zase rychle odplul. Po deštivém dni se tedy obloha alespoň trochu vyjasnila a stromy osvícené měsíčním světlem vrhaly tajemné stíny. Z nočního ticha a klidu ulici vytrhl burácivý zvuk motoru a dívku oslepila pronikavá zář reflektorů. Rose si zakryla oči a počkala, dokud automobil nezastavil.
"Dobrý večer, slečno." Ozval se mužský hlas. Rose vzhlédla a spatřila před sebou mladíka vystupujícího z malého, leč perfektně udržovaného vozu. Slabě se na ní usmál, vyndavaje ze zadního sedadla ošuntělý kufr. Jeho tvář působila v měsíčním světle průhledným dojmem; až to děsilo. Vystouplé lícní kosti a špičatá brada dojmu na "lidskosti" rozhodně nepřidávaly. I vlasy měl upravené tak podivným způsobem, že se v tom šeru skoro ztrácely. Jeho tmavé, hluboké oči však prozrazovaly tajemný charakter. Byly plné laskavosti a zvláštního druhu pochopení. Teď hleděly na oslovenou v zamyšlení a měřily si jí tím podivným pohledem, který už dnes měla Rose tu čest poznat. Nebylo pochyb, že muž je synem staré paní Jamesonové a zároveň očekávaným hostem.
"Dobrý večer i vám, pane." lehce se usmála Rose a snažila se skrýt rozpaky. "Jaké krásné hvězdné nebe, že?" Nebyla zvyklá navazovat rozhovory s cizími lidmi, ale ta slova jí z úst vyklouzla tak rychle, že nestačila pomyslet na to, co říká. Mísily se v ní zvláštní pocity a pomalu se uklidnila. Tep zpomalil. Znovu se usmála, letmo pohlédla nad sebe, pak sklopila oči ke špičkám střevíců. Muž byl pravděpodobně její hovorností mírně překvapen, ale kývl hlavou a řekl: "Ach, ano, zajisté. Kouzelná noc. Lily, pojď se také podívat." Otočil se směrem k autu a nabídl rámě stejně pobledlé dívce vystupující z auta. Barva její pleti kontrastovala s havraními vlasy a stejně černýma očima, jako měl její doprovod. Pozdrav zazněl i tentokrát s přáním dobrého večera.
"Promiňte pane...", řekla Rose, "Jste syn paní Jamesonové, neníliž pravda?"
"Jak to víte, propána?"
"Jmenuji se Rose. Rose Swanová. Netuším, zda-li se o mě někdy vaše matka zmínila, ale jsem její hospodyně."
Muž na ní nechápavě pohlédl, jako by chtěl říci 'A proč bych to měl vědět?'.
"Paní Jamesonová právě usnula, pane. Nerada bych jí budila a jsem jediná, kdo má náhradní klíč." Vyndala z kapsy docela obyčejný zrezlý klíček.
"Jste starostlivá hospodyně."
"To bylo vlastně vše, co jsem vám chtěla, pane."
"Thomasi."
"Půjdu...půjdu už domů. Byl byste tak laskav a donesl mi ten klíček zítra ráno? Stará paní vám sdělí adresu. Není to daleko."
"Samozřejmě, slečno Swanová."
Rose se nervózně otočila a byla vděčná za tu tmu, protože si uměla živě představit, jak moc je rudá. Rychlými kroky se přibližovala k domovu a do očí jí vál štiplavý vichr. Nedbala na to a její srdce se radovalo z toho nového setkání....
 


Komentáře

1 Lucy♥♥♥ | Web | 5. září 2009 v 17:00 | Reagovat

Zase veľmi pekné! Opisy sa ti veľmi daria, a začína sa mi páčiť aj Thomas :)
Som strašne zvedavá na pokračovanie xD

2 Clarett | Web | 5. září 2009 v 17:40 | Reagovat

[1]: Jé, to jsem ráda :) Vážně mě to těší a povzbuzuje :-)

3 Lily of the valley | Web | 5. září 2009 v 19:12 | Reagovat

No nazdar. Tobě je TŘINÁCT? Píšeš líp, než většina patnáctiletých. Vlastně, píšeš mnohem líp, než většina píšících osmnáctiletých.
Tahle "Zkouška" je povedené dílko, to je jasné. Četlo se to hladce (jinak to vyjádřit snad ani nejde;)), žádné gramatické ani stylistické chyby, jenom tomu chyběl "drive", což je pochopitelné, když je to taková ta prubířská povídka.

A k tomu spřátelení - bylo by mi ctí, ale neříkej mi prosím SB. Přijde mi to... divný. :D
Prostě ne. :D Ráda si připojím odkaz na tvůj blog (konkrétně tenhle;)), ty si klidně připoj na můj. Ale SB jsem nikdy nebyla - a nikdy nebudu. (Začínám být hysterická při čtení výrazů jako je "eSBénko", "diplomek", "pixelka", "SONB", a podobné:D)

4 Lucett | Web | 5. září 2009 v 19:53 | Reagovat

V téhle části nebylo tolik popisu, což je škoda, ale vykreslení Thomase se ti povedlo =) Rose se mi začíná líbit - trochu mi připomíná povahou Elizabeth z Pýchy a předsudku. Jinak rozhodně pokračuj!

5 Caddy | Web | 6. září 2009 v 10:20 | Reagovat

Nádherná povídka!!!! Určitě pokračuj, jsem napjatá, co se tam ještě bude dít :-)

6 Laura | Web | 6. září 2009 v 10:31 | Reagovat

Uroven tveho psani je vazne pokrocila. Dostavas me svou slovni zasobou, je to pecka!! :)

7 Clarett | Web | 6. září 2009 v 10:32 | Reagovat

[6]: :-) Mockrát ti děkuju, snažím se ^^
[5]: Už jdu připsat další kus! :-)

8 Eldarwen | Web | 6. září 2009 v 12:21 | Reagovat

Páni,to je krása:-)opisuješ charaktery a postavy úplne senzačne. A ten koniec...No,dá sa povedať len jedno:
Si skvelá spisovateľka,len tak ďalej,Nech sa ti darí aj naďalej:D

9 Rohirrimqa | Web | 6. září 2009 v 20:36 | Reagovat

Ako inak, perfektný popis deja :-) vžívam sa do toho ako málokedy a teším sa na ďalší dielik :-)

10 revange | Web | 7. září 2009 v 17:59 | Reagovat

ahoj.. je to strašně pěknýý:-) už se těším na další část :-)

11 iness | Web | 10. září 2009 v 20:56 | Reagovat

krásný...

12 Annah...tvá spřátelená stránka.. | Web | 20. září 2009 v 11:29 | Reagovat

Zase si mi ho vyrazila..dech samozřejmě..píšeš úžasně..pravá spisovaletka..když tohle čtu,živě si přectavuji všechno o čem píšeš..všechno do detailu..to se mi stává málo kdy..nádhera..jsem ráda,že jsme se spřátelila zrovna s tebou ještě pár kapitol..takovýchhle  a můžu se jít zahrabat..

13 Clarett | Web | 26. září 2009 v 13:30 | Reagovat

[12]: Ale prosímtě, píšeš skvěle! XD

14 Ewil | Web | 31. srpna 2010 v 23:59 | Reagovat

Musím uznat, že tvůj styl psaní je chytlavý. Zatím se mi to líbí a jsem zvědavá, až se Rose začne vybarvovat charakter. Na ty si hodně potrpím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.