Obdařené [1. část]

22. září 2009 v 20:44 | Clarett |  Malé příběhy
(c) Clarett 2010

Sever Sirého hvozdu byl odedávna tichým a vznešeným místem, navštěvovaným velkými králi ze Západních břehů. V orosené a měkké trávě našla útěchu a odpočinutí nejedna hlava obtížená smutkem a starostmi nebo jen unavená po namáhavém dni obyčejného sedláka.
Velice oblíbeným místem se stala mýtina tak tichá a svěží, jak jen může mýtina být. Zdáli sem doléhalo slabé zurčení říčky lemující celý sever lesa a ještě část té východní strany. Okolo stromů a jejich mohutných kořenů se vinula rostlinka omamné vůně podobná fialce. Byla měkká a jemná, krášlily jí hebké lístky a fialové kvítky, které ukazovala brzy z jara a začátkem listopadu. Ten, kdo chtěl spočinout a uložit se v těch místech, musel nejprv rozhrnout tu rostlinu - a nešlo to ztěžka - ochotně totiž ustoupila a pak se zas zacelila, jako se stahují mračna a oddělují naše oči od pohledu na modrou oblohu, a pokojně se rozrůstala a plodila kvítky dál...
Za dne na mýtinu dopadalo skrz bílé větve stromů pár paprsků slunečního světla, v noci pak nebyly stromy zahaleny tmou - měsíc se často prodral listy skoro průhlednými a ozářil vlhkou zem. Tomu místo se začalo říkat Obdařené a mezi lidmi se vyprávělo, že za starých dob tam snad zbloudila sama paní z Oblačných hor - nesmírně krásná žena, která se po náhlé smrti krále i syna odebrala do malého sídla zde na horách. Byla to jen obyčejná povídačka po léta vyprávěná a kdejak pomotaná, ale lid neomrzel ten příběh a uchovávali jej v paměti pro ty, co ho dosud nepoznali.
Na Obdařené se sjížděli válečníci a vládci z celých Jižních i Západních končin a často se tak stávalo, že si mnozí z nich přáli být v Sirém hvozdu pohřbeni. Dnes už zde stojí tři majestátní mramorová návrší. Všechna se však vyhýbala té mýtině a byla rozprostřena daleko v lese, aby nerušila klid a mír samotného Obdařeného smutkem mužů.
Tak se stalo, že jednou v ty místa zabloudil muž z prastarého hrabství na Východě se svou ženou. Oba putovali k příbuzným a rozhodli se zde přenocovat. Žena se jmenovala Eawën. To jméno patřilo knížecím dcerám už po celé věky. Před dvěma lety se vdala za pána Ardara a doprovázela jej na cestě za bratrem a matkou. Byla to krásná žena se zářivýma očima a dlouhými, plavými vlasy.
Ardar byl silný a spravedlivý muž, nadevšechno milující svou oddanou manželku. Při cestě se chtěl zastavit u knížete Eraina, třináctého bratrance otce Eawën, aby mu předal listinu o převzetí správy nad starým hrabstvím, kde žil.
Do pevnosti měli dojet druhého dne za soumraku. Manžele čekalo ještě asi dvacet mil cesty. Kůň byl však unaven a tak přes noc nejeli.
Oba pozvolna našlapovali a blížili se k Obdařenému. Už cítili měkkou rostlinku kolem kotníků, a tak se zuli a zbytek cesty došli bosí. Více než hodinu už nikdo z nich nepromluvil ani slova, ale teď ztratila jejich ústa nadobro ztratila schopnost mluvy, když spatřili tu krásu. Noc byla temná a padla již dávno, ale na mýtině hrála záplava stříbrných paprsků měsíce. Ardar ulehl ke kmeni jednoho z Bílých stromů a Eawën mu složila hlavu na rameno. Dlouho přemýšlela, co by řekla a neporušila tím tu blaženou atmosféru ticha a pokoje. Nakonec vzdychla a zašeptala:
"Kéž na tot místo nikdy nedolehne zlo stínů podzemí a stromy zde budou věčně kvést a plodit."
Jakoby v odpověď zaševelily větve nad nimi a pak ztichly a nechaly zurčet říčku pod sebou. Ardar se sklonil k ženě a usmál se. Ona se také usmála a zavřela oči.
"Kéž je tomu tak...", zašeptal a usnul po jejím boku.
K ránu je neprobudilo nic víc, než jejich vlastní spěch. Listy nad nimi už nebyly bílé, ale zezelenaly a kmeny nepatrně zhnědly. Květinka zavoněla jitrem a vůni roznesla po celém hvozdu. Tak Ardar vstal a vzbudil ženu.
"Už je čas. Snad sis odpočinula tak jako já." Eawën se posadila a otevřela oči. Políbila muže na tvář a odvětila:
"Odpočinula jsem si, ano. Nic se mi však nezdálo. Sny nepřišly ani k ránu, ale cítila jsem se tak dobře...Musela jsem tvrdě spát."
"I já tvrdě spal. Vem si boty, ale ještě se neobouvej. Počkej, až vyjdeme z lesa."
Pohledem se oba rozloučili s Obdařeným a vyrazili. Po cestu z hvozdu mlčeli. Přetrvávala v nich zdejší majestátnost a jejich srdce plnila bázeň.
Když došli k řece, ještě bosí se jí brodili a napili se. Kůň byl také odpočatý a proto hned nasedli do vozu a vydali se na dlouhou cestu k sídlu.
Bylo krátce po poledni, když dorazili na kraj Šedin - jednoho z mnoha lesů v té zemi. Byl to řídký les plný dubů a cesta byla zasypána listím, které konejšivě šustilo a křupalo pod koňskými kopyty. Po pravé i levé straně se zvedaly hory a značně se ochladilo. Nebyla ještě noc, když v dáli spatřili bílé sloupy a zšedlé zdi z mramoru zahalené v suchém listí.
Dojeli na nádvoří, kde služebnictvo právě rozsvěcelo světla. Nikdo si však příchozích nevšímal o nic víc než lamp na zdech.
Ardar sesedl z vozu a rozhlédl se okolo. Pomalu se smrákalo a oheň byl čím dál tím zářivější. Nádvoří bylo oválné a posypané listím. Mramorová dlažba a sloupy, které nádvoří lemovaly taktéž. Plazil se po nich břečťan a dole u země byly porostlé tenkou vrstvou mechu.
Ardar zachytil za paži služebnou, která právě procházela kolem se džbánem mléka a řekl:
"Je tu kníže, paní? Jsem Ardar a přijel jsem se svou ženou Eawën pro důležitou listinu. Víc už vám nepovím, ale nutně potřebuji mluvit s panem Erainem."
Služebná chvíli vyděšeně hleděla na příchozího a pak se najednou v její tváři objevila radost.
"Pane! Očekáváme vás od úsvitu! Buďte tu vítán. I vaše paní ať je pozdravena. Kníže je zde, jistě. Jen, co tohle zanesu do kuchyně - ", pozvedla hliněný džbánek, " - dovedu vás k němu, pane."
Ardar kývl na souhlas a požádal pár mužů, aby odvedli koně. Eawën seskočila ze sedátka a přehodila přes sebe plášť. S očividným uspokojením se rozhlížela po nádvoří.
"Pokud nebudeš chtít zůstat přes jednání, opatřím ti nějaký pokoj, Eawën."
"Nejsem ještě unavená," odpověděla klidně, "Ráda uvidím příbuzné a zůstanu tedy do doby, než půjdeš ty."
Služebná se již vracela a oni viděli, jak jí po čele stékají krůpěje potu.
"Nemusela jste kvůli nám tolik spěchat...", namítla Eawën. Žena neodpověděla, jen spěšně pokynula ke dveřím vedoucím do pevnosti. Šla velmi rychle a rázně, a když procházela chodbami, sošky a vysoké mosazné svícny se chvěly. Dům byl vcelku prázdný a ponurý, stěny "krášlilo" pouze několik temných obrazů, z nichž se odlupovala barva a jejich zčernalé rámy byly obaleny pavučinami. Asi deset metrů před mohutnými dveřmi, které vzbuzovaly pocit tísně, služka zpomalila, aby se vydýchala a urovnala si dlouhou sukni.
"Tady, prosím, počkejte. Jenom chviličku, omlouvám se."
Vstoupila do místnosti a opatrně za sebou přivřela. Hosty nechala stát u lavice. V dlouhé chodbě plály svíce a prostor byl cítit strouchnivělým dřevem. Služebnictvo - stále přicházející a odcházející - naneslo na koberec spoustu listí, které bylo do rudé látky zašlapáno.
Za okamžik se dveře otevřely a žena zvolala:
"Jste očekáváni, vstupte!"
Knížě zrovna jedl, ale jakmile spatřil příchozí, spěchal je uvítat.
"Vítejte! Vítejte v mém domě!" zahlaholil a položil ruku na Ardarovo rameno. "Jsem potěšen, že jste dorazili. Buďte také vítána, má drahá Eawën!"
Objal svou příbuznou a usadil manžele ke stolu. Nechal jim nalít víno a přinést horkou polévku s chlebem.
"Ty věci probereme po večeři...Teď vyprávějte jaká byla cesta!" vyzval hosty Erain. Ardar mezitím dopil číši vína.
"Vyjeli jsme před dvěma dny s koněm a povozem k mé matce a bratrovi. Tvé sídlo je nám, pane, při cestě a správa nad hrabstvím je naléhavá záležitost."
"Ano, říkals, že se možná objevíš...", souhlasně přikývl kníže a pobídl je, aby si přidali jídla.
"Včera v noci jsme dojeli k Sirému hvozdu a přenocovali v Obdařeném."
"Vskutku nádherné místo, strýčku...Lépe se mi v životě nespalo.", dodala Earwën a znovu usrkla polévky. Erain se zasmál sytým hlasem a dotkl se dívčiných jemných vlasů.
"Pokračuj, jestli chceš.", vyzval hosta.
"Za svítání jsme se zvedli a vyrazili na cestu k tobě. Do Šedin jsme dojeli po poledni a zde nás uvítala jedna z tvých služebných."
Ardar si utrhl kus pečiva a hluboce vzdychl.
Po nějaké době přikázal kníže odejít strážím i ostatnímu služebnictvu. Vstal, přešel ke krbu a z jeho římsy sejmul dřevěnou, zdobně vyřezávanou krabičku. S tlumeným cvaknutím ji otevřel a vyňal útržek pergamenu.
"To je ta listina. Ponech si s ní i toto pouzdro a dej na něj pozor."
Ardar vzal krabičku do rukou a znovu si pozorně pročetl vydání pozemků.
"Dobrá tedy. Jak je to s převzetím? Dědí se z otce na syna?", zeptal se zamyšleně.
"To jistě, ale existuje pravidlo, které přikazuje, že kdyby se ti snad něco zlého stalo a neměl bys potomka, převezme hrabství Eawën nebo nejstarší z tvých sourozenců." Knížeti najednou tvář zesinala a velice posmutněl. Už neřekl jediného slova, jen v obavách hleděl z okna. Jakoby si na něco zlého vzpomněl, ale nedařilo se mu tu myšlenku odehnat. Hleděl tak na stíny venku hodnou chvíli, takže bylo slyšet jen praskání dřeva v zářivých plamenech krbu.
"Něco se stalo? Nechceme ti snad činit obavy kvůli hrabství." řekla tiše Eawën. Erain si povzdechl, ale pohled neodvrátil.
"V žádném případě mi nedělá starost tato záležitost. Ardar je silný a moudrý muž. O tebe i o všechno ostatní se postará...Ne, z toho strach nemám." Znovu se odmlčel a zkroušeně zíral ven.
 


Komentáře

1 Rohirrimqa | Web | 23. září 2009 v 14:27 | Reagovat

Veľmi pekné, naozaj mi to trochu pripomínalo Tolkienov štýl :)... Som zvedavá na pokračovanie ;)

2 Melody | E-mail | Web | 23. září 2009 v 17:46 | Reagovat

Jj, my jsme teď začali psát pořád něco a dneskaj už mám 3 z vstupní z matiky :D Polovinu jsem totiž nepostíhala xD

3 Melody | E-mail | Web | 23. září 2009 v 18:19 | Reagovat

Tk horký to není, jen takovej výpadek :) Jen se tomu směju (zatím), tk uvidíme ;). Pěkné povídky, něco málo jsem přečetla a fakt super :*

4 Melody | E-mail | Web | 23. září 2009 v 19:06 | Reagovat

Moc dík:) A ty nemáš žádné zvíře? :) Králíci jsou fakt úžasná zvířata ... ;)

5 Melody | E-mail | Web | 23. září 2009 v 20:23 | Reagovat

Jéžiš šneka xDDD Neznám nikoho, kdo má šneka :D

6 Lúthien | Web | 24. září 2009 v 15:42 | Reagovat

Je to krásné, inspirace Tolkienem je vidět hlavně na začátku. Tvůj styl psaní se mi moc líbí, neumím to vysvětlit, ale přijde mi prostě takový blízký. Hrozně dobře se to čte :)

7 Laura | Web | 24. září 2009 v 17:14 | Reagovat

Podoba s Tolkienovym psani je viditelna :). Dilko povedene a zapletka se rozviji. Jenom te musim upozornit na chybu se jmenem - v prvni polovine se objevuje Eawën a v druhe  Earwën. Ale to je jenom detail. ;)

8 Clarett | Web | 24. září 2009 v 17:26 | Reagovat

[7]: A hleďme, díky, to jsem vůbec nepostřehla :)

9 Clarett | Web | 24. září 2009 v 17:26 | Reagovat

Jinak všem moc děkuju :)

10 Lucy♥♥♥ | Web | 24. září 2009 v 19:10 | Reagovat

Krásny opis! Naozaj je to "žáner" Tolkienčiny :) Len tak ďalej, teším sa na pokračovanie! :o)

11 Lucett | Web | 24. září 2009 v 20:49 | Reagovat

Přečtu si to hned jak budou moje oči víc schopné vidět to titěrné písmo a nebude jim vadit světlo z počítače =) Určitě je to skvělé =)

12 Eldarwen | Web | 25. září 2009 v 16:06 | Reagovat

je to krásne,:Daj ja som sa pokúšala o niečo čo sa bude diať v Tolkienovej Stredozemi. Ale buď som to nečítala pozorne,alebo som fakt unavená,neviem,či ide o ľudí alebo elfov:)

13 iness | Web | 26. září 2009 v 20:08 | Reagovat

hustýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.