Podzim

5. září 2009 v 19:45 | Clarett |  Jednorázové povídky
Dnes se celý den věnuji psaní a čtení. A protože tolik miluju tohle roční období a vše, co jej doprovází, chci sem přidat krátkou jednorázovou úvahu. Jestli se to tak ovšem dá nazvat. Tak si počtěte...Jinak...vlastně se zamýšlím nad tím, že jak se mnoho dnešních matek "stará" o své děti. Bez lásky. A přijímá je jenom jako zátěž. Chtěla jsem, aby tady zazněl opak...No, nevím, jestli se mi to povedlo.

Nad její hlavou se stáhla tmavošedá těžká oblaka. Vítr jí cuchal havraní vlasy a jako pavouk pavučinu je omotával okolo obličeje. Nesnažila se mu bránit. Vychutnávala si každičký pohyb, každý dotek trávy, sebeslabší zakvílení větru či zašustění listí. Cítila se volná jako nikdy dřív. Zhluboka se nadechla chladného vzduchu. Proudil kolem ní, nahrnul se jí do plic. Znovu a znovu. Hltala jej, až se jí zamotala hlava. Klesla do suché trávy, prohrábla její slaboučká stébla nežným pohybem ruky. Letité stromy nad ní se kolébaly ve větru a zpívaly svou podzimní píseň. Kynuly jí větvemi a posílaly hrsti suchého listí jako dárek na uvítanou. Natahovala se po nich bledými prsty, chytala je a znovu po větru pouštěla jejich cestou. Její oči zaplavily slzy. Nemohla je nasytit vší té nádhery kolem. Kanuly jí po tvářích a krku, hrudi až k zemi na křupavé listí. Smála se a plakala a pak ulehla na záda....nechala se unášet v myšlenkách pryč, pryč z náruče starostí a bolesti tohoto světa. Měla pocit jako by byla na jiné planetě. Tady jí nic zlého nenajde. Zůstane tu ponechána náruči lesa a všemu živému...kvítí, vodě, vzduchu...Nepronásledují jí slova jako otrávené šípy, která bodají bez soucitu a pochopení, nemusí nic říkat. Nic. Usmála se a hřbet ruky otřela o hrubý kmen buku. Nad sebou viděla temnou podušku zahalující slunce a na víčko jí zlehka dopadla první dešťová kapka.
Co je to za zázrak? Už nikdy nebude sama...Několik slz jí skanulo po lících. Štíhlými prsty se dotkla ladné křivky, která krášlila její břicho. Znovu pohlédla na oblohu. Léto se loučilo. Jemné pavučinky závodily ve vzduchu, země ještě nestačila vychladnout a teď jí hřála do zad a rukou. Pár letmých záblesků slunce se odrazilo od šípků a nechalo vyniknout jejich rudou barvu nade vším ostatním. Tady byla doma...tohle bylo nejnádhernější místo, které znala. Plné síly, tajemství, lásky. Neporušené zlobou ani záští ani lidskou pýchou.
"Už jsem ti to řekla?" zašeptala do větru. "Asi ještě ne, že ano." plynulo jí z úst s laskavým úsměvem. "Budeme mít děťátko..." zajíkla se, ale větru to nevadilo. Pohladil jí po tváři. Polaskal jí vlasy. Už nic neříkala. Opatrně se postavila - stromy jí byli oporou - a nechala se unášet na křídlech podzima tam, kde ta slova vysloví podruhé a pak už nidky víc. Byla volná a šťastná. Dostalo se jí podzimního daru života. Největšího daru, jaký si kdy mohla přát a slunce v s tou myšlenkou zasvitlo na její tvář...
 


Komentáře

1 Lucett | Web | 5. září 2009 v 19:57 | Reagovat

No takové "úvahy" mám moc ráda. Navíc s tvým nadáním na popis... krásně se to čte, to mi věř =)

2 mlejkom | Web | 5. září 2009 v 20:20 | Reagovat

hustý:-)

3 Lúthien | Web | 6. září 2009 v 10:18 | Reagovat

Je to nádherné! Trochu v tvém psaní vidím sama sebe. Mám podobný styl. Líčení přírody je moje! Neměla by ses vůbec podceňovat! Přečetla jsem to jedním dechem a je vidět, že se nebojíše v pasní vyjádřit emoce a píšeš od srdce...a to je pro dobrého spisovatele nejdůležitější :)

4 Clarett | Web | 6. září 2009 v 10:20 | Reagovat

[3]: Nevím, co říct :) DĚKUJU!!! Jste mi všichni velkou oporou...

5 Caddy | Web | 6. září 2009 v 10:23 | Reagovat

Nádherné!!!! Opravdu krásné!!!! Nevím, co k tomu dodat!!!

Ty popisy... Jsi úžasná spisovatelka!!!

6 Ronny | E-mail | Web | 6. září 2009 v 11:22 | Reagovat

Hezké, úplně jsem si představila, že jsem se ocitla v té krajině, tak věrně to bylo popsáno. Je vidět, že Ti to opravdu jde ;)

7 Eldarwen | Web | 6. září 2009 v 12:26 | Reagovat

Je to krásne a dojemné,takmer som plakala,tak dobre je to napísané:-)Páči sa mi tvoj štýl písania:-)

8 Lucy♥♥♥ | Web | 6. září 2009 v 15:58 | Reagovat

Je to nádherný opis jesene, Niekedy sa tak tiež cítim...a myslím, že to, čo si chcela vyjadriť, sa ti jednoznačne podarilo. Len tak ďalej, myslím, že tvoj sen by sa ti raz mal splniť...dáš mi potom autogram? xD

9 Domi | Web | 6. září 2009 v 18:26 | Reagovat

Máš obrovský talent. Baví mě číst tvoje povídky, úvahy, prostě všechno :) jen tak dál!

10 C.ind.ere.lla | Web | 6. září 2009 v 19:21 | Reagovat

Krásná povídka. Perfektn líčíš krajinu, úplně ji vidím před očima. Myslím si, že jsi dost taletovaná. Když se budeš snažit, určitě se ti podaří stát se spisovatelkou :)
P.S.: Nechceš spřátelit?

11 Lily of the valley | Web | 7. září 2009 v 16:39 | Reagovat

Krása;) Ráda bych věděla, jaký to bude pocit, nosit život... Ale momentálně o tom raději moc uvažovat nebudu.

Povedlo se ti to, našla jsem jedinou chybičku -
"Letité stromy nad ní se kolébaly větru a zpívaly svou podzimní píseň." Domnívám se, že tam má být "ve větru", jen, aby se to líp četlo;)

12 Clarett | Web | 7. září 2009 v 18:06 | Reagovat

[11]: Jé, díky :) To "ve" mi nějak vypadlo :)))

13 iness | Web | 10. září 2009 v 20:59 | Reagovat

hezký

14 Sabi | Web | 19. září 2009 v 18:45 | Reagovat

Krásné...jsi moc šikovná...nemám co dodat...časem si určitě přečtu další tvou tvorbu =)

15 Lilly Es | Web | 28. září 2009 v 15:11 | Reagovat

nechtěla bych se vidět při tom, jak toto čtu.. :D tupé zírání do monitoru, otevřená huba a úplně nepřítomný výraz :D super!

16 Alexys | Web | 29. září 2009 v 18:19 | Reagovat

To je vážně nádherný! Máš ohromný talent... Tuhle povídku jsem naprosto hltala, vážně úžasný :)

17 Clarett | Web | 30. září 2009 v 18:01 | Reagovat

Jste zlatí, mí milí blogeři :) Moc děkuju za všechno :)

18 Ynka | Web | 2. prosince 2010 v 20:10 | Reagovat

je to moc hezky vylíčené!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.